September 2011

Pan Dominantní a jeho loutka. část 5.

29. september 2011 at 23:54 | Kirinka
Neudělala však ani jedno. Nemohla ho začít topit, mohla by ho zabít, což by evidentně udělala. A ráda.
Nemohla ho ani líbat, ačkoliv by ráda. Ale nenávist k němu pomalu rostla, brala ho jenom jako přítěž.

Hm..a copak, že by mu utekla..? Je přeci hrozné, být s někým, o koho nestojíte.
Ale ne, nemohla ho opustit. Byla si jistá, že by jí nechal jít a našel by si jinou oběť, hezčí a poslušnější. A to přeci nemůže dopustit. Proto se jenom tak...zasmála. Nebylo to řešení a bylo to dost trapné ale na něj to zabralo. Vytřeštil na ní oči a rychle odešel. Ještě jí stačil poručit, aby uklidila. "S radostí." vyplázla na něj jazyk, jakmile se dveře zavřely. Začala tedy s úklidem. Nevím, zdali se to, co dělala dá nazvat úklid. Všechny věci, co se jí zdáli špinavé anebo špatné vyhodila do vany, kam pak nalila benzín (ehm), který ani..nevěděla, kde ho našla, ani já sama nevím, co tam dělal. Asi jí chtěl zabít, hodit do vany, polít benzínem a pak zapálit. To nikdy nikdo neví, kdo ho chce zabít, že.
Nakonec se však uklidnila, věci vyházela a opravdu uklidila. Mimochodem...došlo vám, že byla pořád nahá?

Po úklidu, který trval asi 2 hodiny (hodinu a půl věnovala spánku ve vaně plné ručníků) se odvážila jít dolů. Dole však pána nenašla, rozhodla se proto, že si najde oblečení a půjde ven. To však byla chyba.

Oblékla se a šla druhou stranou, protože hlavní obrovské prosklené dveře byly zamčené. Druhé dveře vedly do zahrady, kterou ani neviděla. Pán jí ukázal pouze dům. Dům a kus jeho, že.

V zahradě byl malý, dřevěný, kouzelně vypadající domeček, několik stromů a malé jezírko. "Kýč." řekla a zasmála se zjištění, že aspoň něco v ní zůstalo stejné. Něco v zahradě jí však uchvátilo. Na stolku byl tác a na něm konvička s čajem a 2 šálky. Pak cukřenka a další tyto "vymoženosti". Prstem přejele po konvičce a napadlo jí, že by si dala čaj.
"Dala bys sis čaj?" ozvalo se náhle za ní.
"Ah pane..." lekla se a lehce ustoupila.
"Ty se mě bojíš? A koukám, že si se oblékla. Byla ti snad zima?" zeptal se nudným hlasem.
"Ano..bojím se vás. A ano, byla mi zima." klekla si na bolavá kolena "Odpusťte."
Přistoupil k ní a pohladi jí po vlasech. "Vždyť víš, jaký jsem. Nejsem jako ostatní muži, co se akorát přetvařují, že jsou milí a soběstační." na chvilku se odmlčel, nalil čaj do šálků, jeden jí podal a pokračoval "Chceš mě poslouchat? Pochopím, když nebudeš chtít. Dnes jsem celkem...milý."
"Ano, pane. Ráda si vás poslechnu. Děkuji vám za čaj, mimochodem."
Podíval se jí přímo do očí "Víš...jsi zcela jiná než ty před tebou. Myslím, že ty a já..."

Mírné poohlédnutí za blbostí

29. september 2011 at 22:31 | Kirinka |  Kira píše
*Následující věty, označené tak, jak je označená tahle jsou jenom mé výplody fantazie..no prostě něco, ať to tu zaplním a vypadá to pak jako...chytrý článek. Což není xDD Tak to neberte vážně a jenom pěkně čtěte a pak mne zahrnte láskou.*

*Hezky mi to tu voní...co to plácáš za hovadiny..?! No co, snažím se navázat kontakt. Jaký kontakt, zase? Ty jsi debil...*

Právě jste zažili mé povídací já, tedy já a já. Ehm.

No, tentokrát bych mohla opustit svého přítele pesimismus. Spíše bych se měla pokusit něco "vtipného", něco, co nebude obsahovat sex či jiné násilí. Mám na mysli své povídky, pochopitelně. Ne, že bych tu provozovala něco...nekalého.

*Přemýšlela jsem, že bych šla na Halloween za králíka. Vzala bych si ty bílé dětské (ehm) šaty a něco jako uši. Je to smutné, jak udělali z králíka sexistické..zvíře. Králík má být znakem nevinnosti, naivity a ztrácení hodinek.*

Tak...o čem psát? Něco vtipného...necítím se zrovna nějak pobavená..až na jednoho...milého, vtipného kluka, co mě rozesmívá bohužel jenom přes internet- ah, to je ten můj projev stydlivosti, že?
Je moc milý a inteligentní..a řešíme věci, co by ostatní nevěřili. Například, jak zabít kytku. Či jak dobrá musí být omáčka ze švihadel. Ah, jak je krásné vědět, že na světě jsou i lepší kluci než...než všichni.

A....no tak to nebude vtipné, ne... akorát se rozčiluji, že o mne NĚKDO tvrdí, že prý píši jako..no evidentně jako někdo, kdo je nevzdělaný. Haha. No co, je to jistě nějaký debílek, co si takhle užívá života.
A pak...všichni kolem mě jsou zadaní nebo aspoň šťastní. Anebo zadaní A šťastní. Děsná to konbinace.
Jo a jsem nemocná, tudíž jsem zameškala školu..budu muset dohánět, budu si horlivě jako šprtka (nic proti nim nemám, jsou konec konců lepší než ostatní, EHM) a doufat, že všechno doženu. Taky budu nasazovat tisíce výmluvných obličejů, jakože já nic nevím, já tu nebyla anebo kdo mi to vysvětlí- myslím, že tam mají být uvozovky, ale jsem dost líná (už takhle mi stačí to, že tu mlátím do klávesnice a ta "zázrakem" píše samé nemysly a já to musím upravovat)
Navíc se zcela zoufalá pouštím do různých "akcí", abych konečně získala...ehm, no někoho.
Taky mě už štve vzhled mého blogu. Ano, miluji Emilii..ale tak...štve mě to.

*Nejde mi přehrávat video na Youtube...ono se to ani nenačte, prosím...jebe mi z toho ticha..snad bych si mohla...NE! Ať tě to ani nenapadne..! Zazpívat? Svým sexy hláskem, co hlásek postrádá? xDDDDDDDDD*

Ano, je to hrozitánsky vtipné, au bolí mě až břicho z toho, jak se směju. Em...nikdy jsem neměla takhle nudný článek, nebo v to aspoň doufám. Možná píši jenom hloupé články...HA, konečně bych našla něco, v čem bych byla dobrá...ne, počkejte, vsadím se, že někde taková Kirina je a píše takovéto (to není slovo, že?) články.

No nic...raději to ukončím, pravděpodobně jste usli někde u králíka..xP mějte se mé internetem rozmazlené děti xP žijte si své šťastné životy a nečumte tak na mě.

S "láskou" Vaše Kirina xP ♥

Pan Dominantní a jeho loutka. část 4.

26. september 2011 at 19:39 | Kirinka
Druhý den ráno pro ní přišel. Ležela ne zemi, zcela ponížena a zubožena.

Jemně jí políbil na krk a řekl "Vstávej." Chtěla odporovat, přála si mu plivnout do obličeje..! Chtělo se jí řvát. Nikdy jí takhle nikdo neponížil..! Ano, říkali jí děvko, to proto, že to chtěla. Ano, občas s ní zacházeli...zle. Ale nikdy ne takhle.

Na druhou stranu jí to ovšem neuvěřitelně přitahovalo. Byla zkrátka pitomá. (Ano, ano...tohle jsem prostě já.)
Proto raději poslechla a zvedla se. Stála před ním nahá (jo, i ten zbytek hadrů z ní serval), ubrečená. Strhl z ní kolíčky, co měla na bradavkách a vyndal jí roubík z pusy. Pak se na ní usmál a řekl, že je hodná a poslušná, když to vydržela. Zřejmně si nevšiml, ne, spíš dělal, že nevidí vyryté škrábance na zemi a její naprosto zničené, krví nasáklé ruce. Lidi, co se bojí dělají zvláštní věci.

Řekl, ať jde připravit koupel. (Jo, bylo ráno, ale co na tom.) Napustila vodu do vany a přidala pěnu do koupele. Zapálila několik svíček, ačkoliv nevěděla, jestli se to pánovi bude líbit. Bylo jí to ale jedno. Skoro se lekla, když spatřila svůj odraz v zrcadle. Pleť měla bledou, kruhy pod očima a vůbec...celkově vypadala na to, že se zhroutí.
Nejvíc jí však vyděsilo to, že viděla sebe, takhle..ošklivou a ona se smála..! Nejdřív jenom tím úchylným úsměvem (ah bože..x/), jako kdyby chtěla někoho zabít. Pak se začala smát hysterickým, šíleným smíchem.

Pán byl spokojen s tím, co udělala. Myslím tu koupel. Sundal si oblečení a jemně se dotkl Kiriny ruky. "Pojď, drahá." Vlezli si do vany a pán jí přikázal, aby ho umyla. Měl zřejmně dobrou náladu, protože mu ani nevadilo, když Kira schválně vynechala určité místo... Jenom nad tím mávl rukou.

Po koupeli, kdy stejně jenom mlčeli a dívali se upřeně do očí (tehdy jí políbil. Opravdu, sladkým polibkem.) ho Kira osušila a oblékla do županu. Chtěla se osušit, když v tom pán vzal ručník a švihl jí přes zadek. Naprosto nečekané, že? Lekla se, nevěděla, co se děje...chtělo se jí řvát..chtěla ho popadnout a utopit. Nebo líbat.

Pan Dominantní a jeho loutka. část 3.

23. september 2011 at 21:19 | Kirinka
Jsem donucena psát zase a zase xD krom toho mne to baví. Tak co.

"Tyhle šatky jsou na tobě zbytečné." pronesl tak hloupou frázi, až se mírně zastyděl. "Sundej si je." řekl. Nerad slékal ostatní slečny. Měl raději, když se ony slékly samy. Vzrušovalo ho to, když se díval, jak JEJICH roztřesené ruce ze sebe pomalu sundávaly kusy oblečení, jak JEJICH ruce se snažily skrýt před jeho pohledem.
Musela poslechnout. Začala zástěřkou, po ní šly šaty a nakonec spodní prádlo. Stála před ním nahá, oblečená pouze do lehce natrhlých podvazků, bot a bílé čelenky na hlavě. Rukama si přikryla intimní partie, protože se se přeci jenom styděla (kdo by ne). Na to pán čekal.

"Tohle se nedělá. Jsi špatná! Opakuj po mě! Klekni si a opakuj." Trhl jí za vlasy, takže dopadla na všechny čtyři. "Já řekl na kolena! Ty nevzdělaná děvko, nevíš, co jsou kolena?! Tak já ti to ukážu!" zařval a nožem na otvírání dopisů (pokud něco takového je, ještě) jí začal bodat do kolen. Ostré, rychlé pichy. Z kolen začala téct krev. "Ochutnej ji." přikázal jí pán a ona poslechla. Obličejem plným slz se nahla ke svým kolenům a krev z nich vysávala. "Tak..to je správně.." zamručel, zvedl se z křesla a popošel k ní. Přikázal jí, aby si klekla. Nemohla to však vykonat, tolik jí to bolelo. "Ty mě snad neposloucháš...?! Chceš, abych se naštval?" zlomyslně zašeptal, a když viděl, jak se zvedá, usmál se a rozhalil svůj velice drahý plášť. Kirinka se až lekla, toho, co viděla..byla panna, byla zvyklá jenom na mučení, ale na sex a mužské tělo ne.

"Co...co..mám dělat..?" zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. "Udělej mi to." řekl jednoduše a čekal.

Teď se omlouvám, za případné...nechutnosti..ale nehodlám popisovat sex způsobem "dal jí to sem a tam a pak pryč a..".

Ochutnala tu jeho chloubu. Jenom zlehka. To se jemu ovšem nelíbilo, popadl jí za vlasy (byl na ně vysazený) a škubl s ní dopředu tak, aby ho měla celého v krku. Zvedl se jí žaludek. Bojovala s pocitem zvracení, zatímco co on dostával šílený záchvat smíchu. Odtrhl jí. "Neumíš to...jsi špatná." plivl na ní a odešel.

Čekala. Hodinu, dvě...vrátil se a vypadal šťastně. "Je to připravené." usmál se, připnul jí vodítko (hm..kam asi, když obojek neměla a byla nahá...jednoduše..AU) a šel s ní do sklepa.
Bylo tam...nevím, jak to popsat. Vypadalo to dost strašidelně, divně to tam smrdělo a byla tam tma.

Uprostřed byla jakási tyč, či něco podobného. Sundal jí vodítko, a přivázal jí k tý tyči. Na bradavky jí připnul jakési kolíčky, do pusy jí dal roubík a řekl: "Byla jsi špatná. Proto budeš spát tady. Snad se ti to bude líbit..." o odešel.

Nelíbilo. Měla fóbii ze tmy. (to já nemám, mimochodem xD)
Ano, jsem lehce...nechutná? xP

Pan Dominantní a jeho loutka. část 2.

23. september 2011 at 20:41 | Kirinka
Protože se vám to tolik líbilo, a hlavně i mě...xD rozhodla jsem se, že pokračování napíši už teď. xD

Posadili se u malého stolku. Pán se podíval na Kirinku a usmál se. "Je ti jasné, že u se u mne budeš mít špatně, pokud nebudeš hodná?!" "Ano pane, jsem si toho vědoma. Vaše metody mne ale přitahují. Miluji boslest." podívala se mu přímo do očí a lehce se usmála. Domluvili se na všem možném, co bude její služba obnášet, že o tom nesmí nikomu říct, a tak.

Nastoupila příští den, vzrušená (ehm xD) jako nikdy jindy. Tentokrát na sobě měla obleček pro služku, malé černé nic s bílým límečkem a bílou zástěrkou, která se jí směšně kroutila kolem pasu. Pochopitelně měla i podvazky, černé boty a na hlavě malou bílou čelenku.

"Dobrá...jsi připravená." řekl pán a přikázal jí, aby mu udělala snídani. Nejdřív jí však provedl po domě. Nutno poznamenat, že celou tu dobu byla Kira na stříbrném vodítku, které se jí nepříjemně zařezávalo do krku, kdykoliv se zastavila a pán to tak nechtěl. Vodítko, misky pro psa a něco, co připomínalo pelech blízko pánovi postele byly další věci v jejich smlouvě.

Kira udělala snídani a odnesla jí do velké, prostorné jídelny, která byla vkusně vybavena drahým nábytkem. Pak si sedla na zem (měla zakázáno sedět na zemi-další bod ve smlouvě) a čekala, až pán příjde. Čekala 10 minut a pán nikde. Rozhodla se proto, že ho půjde zavolat, jelikož jeho tousty přestávaly býti teplé.

Otevřela dveře a spatřila pána...jak si...hraje se svou chloubou (že by sex? xD). Prudce se otočil a když viděl, jak její tvář dostala barvu rozšlapaného rajčete, dostal zrůdný nápad.

"Ty malá děvko...co si myslíš, že si takhle vejdeš do pokoje a ani nezaklepeš?!" obořil se na ní, mimochodem, ani se nesnažil se třeba zakrýt...dával TO na obdiv, ano, neměl se zač stydět.
"Pro...promiňte mi pane...já..ne.." zašeptala Kira a snažila se dívat jinam. (chmp). "Já ti dovolil mluvit?! Myslím, že ne. Nebo si snad chytřejší než já, co?!"

Šel k ní a popadl jí za límeček, takže měla hlavu těsně u jeho hlavy (hihi). Jazykem jí přejel po rtech.. Chutnala dobře..dlouho to necítil. Tenhle zvláštní pocit..chtěl jí hned ojet na místě, ale mučení měl přeci raději než samotný sex.
"Budu tě muset potrestat..dělám to nerad (lhal), ale je tu nutné (zase lže xD)."

Pan Dominantní a jeho loutka. část 1.

23. september 2011 at 20:02 | Kirinka
Ano, všichni to tu mají, tak i já se pokusím vytvořit něco...co nebude pro dětičky.
Takže...děti, táhněte. Ah, jsem snad drzá, či zlá?

Bylo nebylo, kdysi..ne moc dávno žil jeden moc krásný pán, který měl v oblibě mladé, ochotné, přeochotné slečny.
Jednou, když ho ta poslední, říkejme jí slečna X opustila s tím, že už nedokáže snášet jeho zálibu v bičování (pochopitelně jí), polévání vařící vodou a pálení cigaretou za to, že udělala jenom malinkou chybičku, rozhodl se, že si najde novou, slaďounkou oběť.
Podobně jako hlavní hrdinové v povídkách se stejným rázem, i on podlehl kouzlu internetu a dal si inzerát, který zněl takto:

"Protože já jsem silnější, dominatnější a lepší než ty, rozhodl jsem se ponížit tě takto veřejně. Líbí se ti to? Chtěla bys víc? Ano? Tak popros. Klekni si a pros."

K tomu pak přidal kontakt a těšil se, kdo mu odpoví. Byl ale pesimista a tak nečekal žádnou kladně znějící zprávu. Byl proto velice překvapený, když mu napsala mladinká dívka, jménem Kirinka (no kdo jiný xD), že už dlouho čekala na někoho, kdo bude tak inteligentní a dominantní. Oponovalo mu to a proto se s ní dohodl na místě a času.

Dali si sraz v honosně vypadající vile, která sloužila jako muzeum (nic jiného mne nenapadlo).
Kira měla za úkol přijít na místo oblečená...v zajímavém oblečku. Měla na sobě mini černé, nadýchané, krajkové šaty, na hlavě malý klobouček, síťované punčocháče, boty na vysokém podpatku a v ruce měla prachovku a v druhé nesla tác s čajovou soupravou. Vypadala jako lolitka, co miluje čaj, úklid a...sex.

Byl s ní naprosto spokojen. Uchvátily ho její nevinné oči, její posedlost sloužit druhým a taky to, jakým způsobem se na něj dívala. Jako na Boha. Byl spokojený.


Pokračování za...až budete chtít. Teda..až budu chtít já.

Že bychom je pochopily..?

16. september 2011 at 17:56 | Kirinka
"Je to hajzl. Už nikdy nechci kluka". brečela mi tehdy má kamarádka na rameni (až na to, že tohle se nestalo, protože mé kamarádky kluka neměly- ony raději volný vztah, jenom to "šuk sem, šuk tam". To spíše já si takhle vylévala srdce, když mě někdo z nich odkopl.) Ale o to nejde.

Jsme šťastné, zamilované, uděláme všechno pro našeho miláčka a pak nás odkopne. Spálíme se, a jdeme se s tupým úsměvem spálit zase.

Ale teď k tomu jejich myšlení...K myšlení mužů.
Ano, je to celkem...zajímavě hloupé téma, do kterého se pustit není pro ženu, v mém případě "vdanou" slečnu, moc dobré. Je to společenská sebevražda, spíše.

Nenávidíme je, milujeme, potřebujeme, chceme je, toužíme po nich, zbožňujeme jejich vůni, jejich hubené nohy, jejich lehce propadlá bříška, jejich dredy, jejich brýle, jejich oči, jejich krásné vlásky, které jim zakrývají oči...aah♥
A hlavně je nechápeme.

Co je vede k jejich "pomalejšímu" myšlení? Proč nedokážou dělat více věcí najednou? Ženy přeci dokáží vařit, prát, žehlit a starat se o dítě a ještě k tomu sledovat televizi. Oni nedokážou sledovat televizi a poslouchat..někoho, kdo je zrovna u nich.

A další věc...to jejich ego...to hrozné nudné ego, které já tak ráda srážím...
Usnout při sexu? Proč ne. xD
"Kochat" se jeho malým kamarádem a očastovat ho větou "Ten je ale roztomiloučkej."? Proč ne.
Po sexu říct "No...ten před tebou byl lepší." ? Proč ne.
Udělat se první? Proč ne (díky ti, Sahete xD divné jméno xDD)
Nechat se "obšťastnit" orálním sexem, a když se on bude dožadovat říct "Ah, to je hodin, už musím jít" a odejít? Proč ne. (Díky ti, Sex ve městě♥)

Pak tu máme...ten jejich předstíraný orgasmus..no to je kapitola sama pro sebe, že. Mohla by se jmenovat..em...xD třeba..."Jo už budu. Tak trochu." Anebo tak xD

No nic...mohla bych to založit složku "Mužské myšlení" a nikdy bych jí neukončila, protože se vždycky najde jeden krásný, milý a okouzlující, ze kterého se vyklube nevěrný kretén, s malým ptákem, co si myslí, že může mít všechno, co chce.
A proto...mé milé dámy, mé krásné slečny, mé drahé feministky..nesnažte se je pochopit. Máme moc krásný chytrý mozeček na to, abych si ho ničily snažením se, pochopit je.

Miluji Vás♥

Dopis.

11. september 2011 at 20:08 | Kirinka
Toto má být něco jako dopis. Ano, je to hloupé, psát to na blog, kde si to může každý přečíst..ale on si to stejně nikdo tady nečte, tak co. Nic se nestane, nikoho nerozpláču (kromě sebe), nikoho neurazím. Ti, co si to přečtou, zakroutí nechápavě hlavou, utřou pomyšlenou slzu v oku anebo se mi vysmějí, tím ošklivým zlým smíchem, co se marně učím-raději se nesměji vůbec, můj smích je děsný. To mi připomíná, že si asi vezmu roušku, aby ani neviděli mé hrozné úzké rty a vůbec, kus mě. Ušetřím jim tam hrůznou podívanou na mě-proto mám většinou skloněnou hlavu, když jdu po městě, anebo když někde sedím, třeba ve škole. No nic. To by bylo na úvod. Nyní k tomu dopisu.

Ten dopis je pro mého otce. Před měsícem bych řekla "tátu".

"Tati...
Z týhle zkurvený rodiny jsem tě měla jako jediná ráda. Víš dobře, že i tvá sestra, že i tvá máma tě...neměly..nebo ty je..? O mé matce, a tvé bývalé ženě ani nemluvím...stejně jako o tvém synovi, o kterém si prý prohlásil, že ho nemáš rád. *brečím*
Jako jediná jsem se tě zastávala. Zacpávala si uši jako malé děvčátko, když o tobě mluvili ostatní ošklivě. Tak proč...
Možná jsem moc sobecká a chamtivá...ale ano, mluvím o penězích. O tom, že mě asi vidět nechceš, nebo já nevím..mluvit nebudu. Je to zcela zbytečné.
Jde o to, že je mi 18 let a ty jsi přestal platit. Mám tě prý žalovat, a ano, udělám to. Ano, zhroutím se u toho soudu, či kam mě to pošlou, ale to je věc druhá.
Už tu nic psát nebudu. Nechci. Omlouvat se nebudu. To ty bys měl. Za to, jak si nám vzal peníze, za to, jak jsem kvůli tvé ženě vyrůstala bez otce, za to, jak kvůli tomu mám problémy s kluky (vždy je lepší to na někoho svést, že?!) , za to, jak se teď budu akortá stresovat.
Nemám sílu, pořád tě omlouvat a v duchu si představovat...raději nic.

Tvá.....Jana."

Ano, není to nic moc. Je to vlastně hrozné. Není to nijak dojemné, je to hnusné! Smiřte se se skutečností, že já hnusná JSEM! Že to, co vymyslím, je hnusné. Že to, co udělám, je hnusné.

"Hodlám si vyřezat do nohou "The worst" -Ta nejhorší."
Je mi jedno, jestli se vám to nelíbí..nebo vás to znepokojuje? Je mi všechno jedno...nechte mne být, nevšímejte si té malé černé skrvny, co se pomalu táhne za vámi a vašemi skvělými životy...
To jsem JENOM já.

Ta nejhorší.

Takový to, co bolí

4. september 2011 at 21:59 | Kirinka
Ne, nemám se dobře.
Má nálada je opět na bodu mrazu.

Nevím proč, nevím, co se mi stalo, nevím nic. Vím jenom to, že je to nesnesitelné, bolestné, zoufalé. Bolí to. Bolí to, když mlátím pěstí do zdi. Bolí to, když si tou malou lesklou věcí "hladím" nohy, protože ty neukazuji. Bolí to, když mlátím pěstmi do lamp. Bolí to, když na mě kamarádky (!) divně civí a šeptají si do ucha tajnosti a drby o mě.

Připadám si zase jako malý dítě, jako něco nemocného, jako malomocná, kterou kolem sebe nikdo nechce. Vyhání mě, ignorují, ponižují. Berou mě jako něco...něco hnusného, něco, co evidentně nemá žít. Jsem jako hnis na jejich perfektních životech. Už jenom to, že mě znají, že musí být v okolí se mnou je pro ně nepředstavitelné peklo.
Žijí si krásné životy, mají perfektní milostný život, jsou obklopeni "přáteli", všichni je prostě milují.

Já jsem jejich opak. Nemám krásný život, ba ani ten milostný..-.-" "přátele"...mám, ale jaký...>_< a ne, nikdo mě nemiluje.
Akorát mě jenom ignorují všichni....-.-

Je mi tak moc zle...klepu se a je mi vedro..hmm. Hrozně ráda bych se schovala, někam zalezla, dělala neviditelnou. Povídala si se svými imaginárními kamarády, hrála si s nima, vyprávěla bych si s nimi vtipy. Brečím. Nikdo by mě neurážel, nikdo by mě neignoroval, nikdo by mě nepřehlížel, nedíval se na mě, jako na nemocnou.

Jo, je pravda, že si občas připadám..jako kdybych byla neviditelná (to je ta ingorace, že? xP). Nejspíš jsem.

Tenhle článek se mi opět nepovedl, jak si to tak čtu. Ani mi není lépe, nijak se mi neulehčilo. Cítím se furt stejně, možná ještě hůř.
Každopádně to tu nechám, abyste si mohli přečíst, jak se cítím. Pokud vás to zajímá.

Jedna na uklidnění, což u mě nezabírá. Poslouchám jí asi destkrát za sebou. A nemám dost.