November 2011

Nestěžuj si, maličká..

14. november 2011 at 22:28 | Kirináč xD
Asi mi není souzeno být šťastná. Vážně, ale. Zjistila jsem to už po..několikráté. Nesměji se, mám neutrální nudný výraz, jenom tak slzím, žužlám rukáv od mikiny, choulím se do klubíčka a cpu se bonbony. A hlavně..pokouším se prostě NEMYSLET na to, co je kolem mě. Snažím si vymýšlet jiná témata, jako například, kde jsem přišla k té modřině na noze, nebo proč jsem tak hloupá a ještě si nenalepila plakát Anďouška na zeď.

Je to mnohem, mnohem, mnohem lepší než realita a to kolem mě. Rozhodla jsem se, že to prostě tak "pustím" za sebe. Že to jenom projdu a pak uvidím, jak z toho vyjdu. Buď silně zlomená, nebo šťastná. Druhou variantu jsem hned zavrhla, ale pokusme se vidět..všechno optimisticky. HAHA.

Dobře, ve čtvrtek se uvidí. Třeba se i rozhoupu a řeknu takovou tu hloupou větu, kterou si snad při mé hlouposti napíši na lísteček a pak jí budu předčítat.. Bojím se. Vážně se hrozně bojím.. Asi to neřeknu..ale jo, ŘEKNU!!

Nechci jenom vidět a slyšet reakci. Chci to ze sebe "vyhodit" a pak utéct pryč. Ale to bych neudělala. Nenechala bych jí tam, chci říct, že bych si prostě vyslechla "verdikt". Stejně to neřeknu. Jsem hrozně stydlivá. A ještě bych se při tom rozbrečela..

*Nechme věci, tak jak jsou. A čekejme s otevřenou náručí na změnu.*



♥ Miluji tě. ♥

Proč tady to jde tak snadno?
Proč zbavit se lásky je tak těžké?
Proč láska vždy tak dlouho trvá?

Proč si tak dokonalá?! ♥

A co jako?!

14. november 2011 at 17:53 | Kirináč xD |  Kira píše
Nijak se s tím netajím. Ano, jsem bi. Měla jsem kluka (ne jenom jednoho xP ale ne, nejsem jakási..dívka, co dá každému) a nyní "jsem" se slečnou. Tedy, ne, že bych s ní přímo byla...jenom..tak.

Je to obyčejná věc, jako kdyby si někdo vzal na sebe černé triko. Obyčejná věc, které si ostatní prostě nevšímá. Ano, a to je jenom názor mě a mě podobných. Ostatní se na bisexualitu dívají jako na nějkou nemoc, podobně jako na homosexualitu. Ne, netuším, CO jim vlastně je. Závidí snad? Touží po tom samém, jenom se to bojí přiznat? Je to vážně tak moc divné, když se na ulici líbají dvě slečny anebo dva kluci?

Mě to přijde sladké, rozkošné a něžné. Chce se mi tančit, chce se mi je obíjmat, chce se mi až plakat, když vidím někoho, kdo se nestydí své city vyjádřit na veřejnosti (ne, teď nemám na mysli heterosexuály, které potkáváme v jednom kuse a jsou už..poměrně trapní. A nechutní navrch.).

Nechápu zhnusené výrazy ostatních..je to jako, když jsem si vzala modrou paruku, roušku přes pusu, nadýchanou sukýnku, každou podkolenku jinou, mikinu s ouškama...Málem se ze mě zbláznili, div jim nevypadly oči z důlku. Dobře, už to trochu chápu..ale to je divné? Ať se raději podívají na sebe..

Prostě..ať je člověk homosexuál, bisexuál, heterosexuál, transvestita či transsexuál (netuším, jaký je mezitím rozdíl xD), důležité je, jak se chová. Jednoduché, prosté, obyčejné. x3

Poznatky z šílené hlavičky.

10. november 2011 at 19:55 | Kirináč xD
A je to tu. Má defitivní, poslední kapka normality vyprchala a zmizela ve špinavém okolním světě.

Šla jsem do školy bez kabátku, kvůli mému snu..to je hodně šílené. Lidi mne nechápou, oni necítí to, co cítím já. Mám pocity úzkosti, časté migrény, pocity méněcennosti, záchvaty vzteku i čirého šílenství. Hysterické záchvaty nebo jenom hysterický smích.
Moje jediná kapka normality tedy zmizela. Zbylo něco odporného, něco, co je na odpis. Ale ne...nevzdám se takhle.. bez "boje". Nevím, JAK mám bojovat, hodlám tedy jenom mlčet a povytahovat na ostatní obočí na znamení toho, jak mi lezou na nervy, nebo toho, jak trapní jsou.

Na co dál bych si mohla postěžovat? Ah..láska, jistě.
Krásný to cit, bolestivý, nestálý. Plný slz i dojemných chvil. Plný lehkých zástav srdce, prudkého dýchání, zblednutí, třesavky, podlamování kolen..něco podobného zažívám já. A to jí ani nemusím vidět..stačí si vzpomenout..♥

Šílím z ní. Doslova. Ve škole čumím do blba, kreslím si rádoby zamilované obrázky plné kýčovitých srdíček a píši nečitelné dopisy, které stejně někdy roztrhám na malé kousky a pak s nimi udělám něco jako kouzlo a budu ovládat čas a ...

Hnusí se mi, jak se nemůžu na nic soustředit. Není to její vina..je to moje vina. Je tak kouzelná... Takže za to nemůže nikdo xD
Hnusí se mi i to, že nejsem schopna psát nic jiného. Že prostě..napadla mi mozek. Je jako nějaká odporná, slizká nemoc, které se však nechci a nehodlám zbavit. ♥ (Mimochodem, ne, není odporná a ani slizká xP)

Mám...mám sen. Krásný sen. Představu něčeho, co bych snad mohla..mohla udělat. Nevím jak..a stejně se k tomu neodhodlám. Nebo snad ano..?

"Je něco krásného, co mi jednou "zkřížilo" cestu." ♥

*Zamilovaná*

Za*********t

6. november 2011 at 18:11 | Kirináč xD
Nevím, co to se mnou je. Připadám si..jiná. Taková..vyměněná. Prostě jiná.

Cítím se jako zamilovaná, ačkoliv to si nechci připustit, protože jsem na lásku zanevřela. Navíc..co když to ZASE nevyjde..? Jsem tak moc stydlivá, že jsem schopna to říct jenom svým přátelům (teď mám na mysli to něco málo) ale té osobě ne. Co když to řeknu a dočkám se výsměchu? Nebo tupé ignorace? Nebo věty "Jsi fajn, ale jen jako kamarádka." Deptá mě to..a co když nejsem jediná "kandidátka"? Proč není nikdo jenom pro mě..připravený, ještě nevyndaný z krabice jménem Život (tím neříkám, že se ještě nenarodil -.- jenom je nepoznamenaný životem okolo nás, lidí).

Mám dvě "strany". Jedna strana se raduje, je spokojená, je šťastná, je ZAMILOVANÁ.
Druhá strana je zoufalá, má nepříjemný pocit, chce se jí plakat a nehodlá si připustit, že by mohla být..za*******á.
Protože když si budu říkat, že nejsem zamilovaná, pak mě to "odmítnutí" nebude tolik bolet..

Je to krátký, zoufalý článek o něčem, co se nestane.
Někdy budu milá, usměvavá a šťastná a někdy budu chodit jenom..sem a tam, bez duše.


Láska na první pohled existuje. Ale stojí za prd.

Líc, rub, zdrhovadlo.

2. november 2011 at 19:45 | Kirináč xD |  Kira si stěžuje na všechno
*Upozornění..je to lehce..nechutné. Pro Vás určitě. A dlouhé.*
V jedné škole, která se skládala ze tří částí, různě poházených po městě, studovala jedna šílená víla oděvnictví.

Ano ano, ta víla jsem já.
Ta škola byla celkem dobrá, praxe ucházející..jenom ty lidi kolem ní..(ano, ráda píši ve třetí osobě) hloupí jedinci, co jí akorát tak nadávali anebo se jí smáli. Proto se rozhodla pro pomstu.

Ze starých zbytků látek, které sešila dohromady si vytvořila několik panenek, se kterými si hrála, dělala s nimi čajové dýchánky a schválně je nosila do školy. Tím strašila své spolužáky, protože panenky vypadaly dosti strašidelně (a omšele, ale to jim na kráse neubírá xP). To celé podtrhla svým vylepšeným vzhledem. Udělala si křídla (podobné, jako má Anne x3), nosila výhradně černé tylové nadýchané šatky (měla jich více xP), vysoké boty, měla křídově bílý obličej, černě podmalované velké oči a ve vlasech, které nosila vždy do tváře měla malý černý klobouček.

*Protože většina z Vás, si to nedokáže představit, rozhodla jsem se, že tu dotyčnou (tedy mé smyšlené já) nakreslím.*

Ale to nebyla ještě ta pomsta, to si nemyslete. Navíc..je to téma "Naruby" a tady ještě nic takového nezaznělo..nuže..vyčkejte.

Takhle upravená chodila do školy každý nudný školní den. Učila se dobře, chtěla být lepší, než ostatní. Oni se jí začali vyhýbat ještě více, než předtím.
A ještě více jí nadávali.

Jednou, měla zrovna dobrou náladu, seděla na počmárané lavičce na chodbě, blízko záchodů a hrála si se svými panenkami. Byla tak zabraná do jejich rozkošného čajového dýchánku s krajkovými dečkami, krásným porcelánem a dobrým čajem, že si ani nevšimla, že se k ní blíží dobrá polovina její školy. (!!)

"Tady je...ta děvka. Vemte (hnus..ale oni takhle mluví) jí ty děsný hračky!" a odjinud se ozývalo nadšené "Joo!!! Upalme jí! Stejně vypadá jako nějaká zasraná čarodějnice!"
Nevinnýma zelenohnědýma (hihi, ty mám já xP) očima se na ně podívala. Myslela, spíše doufala, že jde o vtip. Ale vtip to rozhodně nebyl.

Vyrvali jí její milé panenky z těch slabých ruček. Dokopali (ano, dokopali) jí ven, kde založili oheň (paradoxní je to, že na oheň použili právě JEJÍ sirky. Měla ráda oheň...) a jednu po druhé je naházeli do ohně. Při tom se smáli, pili alkohol (proč ne..X_x) a někteří zvláště nevychovaní jedinci si toto počínání nahrávali na mobil.

Nemusím snad psát, jak se asi ta víla (tedy mé smyšlené já) cítila. Byla zoufalstvím bez sebe, chtěla řvát, chtěla zabít všechny ty, co zabili její jediné kamarády. Také byla naprosto znechucena jejich chováním. Tehdy, když jí zmlácenou (když si kopnu já, kopne si další, že? xP), zničenou, vydeptanou, se zbytkem něčeho, co jenom zdánlivě připomínalo její křidélka (které nosila do školy) nechali ležet na zemi u vyhaslého ohně...vzala do ruky popel z ohně a slzavýma očima se na něj podívala. A rozhodla se pro opravdovou pomstu.

"Já Vás pomstím." řekla do prázdna a dokulhala domů se zbytkem popela na ruce. Dlouho do noci, pak vyráběla nové panenky. Do každé z nich přidala trochu popela z těch minulých. Každá z nich však byla ušita naruby (HA). Všem panenkám tedy byly vidět švy, nitky a jiné nečistoty. Místo pusy měla zdrhovadlo. To je zip xP
Byly to panenky jejích spolužáků.
Za noc jich udělala tisíce. Nespala, proč by také měla? Chtěla jenom pomstu.
Druhý den každému panenku strčila do lavice. A pak to začlo. Panenky jim nejprve začali nadávat. Pak se jim smáli a nakonec je zmlátili.
Po chodbě, v dlouhých panensky bílých šatech postříkaných krví některých spolužáku šla ONA. Kolem ní zástup jejích panenek, které na vodítku táhli své oběti. Šli k ohni. Tomu samému, jako minule.
Jednoho z nich donutila, aby oheň zapálil. Rozplakal se jako malé děcko. Smála se mu. Po dlouhé době se konečně smála. Ledově studenou rukou mu přejele po tváři a zašeptala "Panenko..užij si to s ním." na to se jeho panenka k němu rozeběhla s vyrvala mu oči. Přesněji řečeno jenom jedno oko. To mu pak narvala do pusy, aby ho snědl. Zatímco ostatní zvraceli, nebo jenom tak řvali, Ona, neboli já, mu šáhla do prázdného oka (hm) a pak se s úchylným výrazem zadívala na ten sliz, co jí zůstal na prstu. "Skvělé." řekla a takhle umučila několik svých spolužáků. Potom všechny upálila. A jejich popel vysypala do vzkazu "Já říkala, že se Vám pomstím."
Pak, díky svým křidélkům (měla nové) odletěla se všemi svými panenkami daleko, do svého krásného zámku, kde si žila šťastný život jedné úchylné, šílené víly, co zabíjela kvůli lásce. Lásce k jejím kamarádům.