December 2011

Mrtvá láska-část desátá.

29. december 2011 at 18:47 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Stála jsem nahá u stolu s mrtvou, bledou slečinkou.. všude bylo ticho, slyšlela jsem jenom svůj dech..nahnula jsem se k ní a hladově jí políbila... v tom mrtvola otevřela prudce oči a já zařvala.

"Doprdele, prober se!" stál nade mnou Oscar a fackoval mě hlava nehlava.
Vedle něj klidně seděl Jasper "Myslím, že se už probrala." uchichtl se.
"Jo, taky si to myslím." řekla jsem já a odstrčila Oscarovy ruce.
"Co se ti zdálo?" zeptal se Jasper ledovým hlasem a jakoby se tajemně podíval.
"Nic zvláštního." opáčila jsem rychle.
"Vidíte. Je v pohodě." ozval se Oliver, který přišel z koupelny.
"V pohodě..hlavně, že tu řvala, jak kdyby jí vraždili." ušklíbl se Oscar a šel zabrat koupelnu, aby si mohl píchnout-nebyl rád, když na něj někdo při tom koukal. Aspoň takhle si pořád mohl tvrdit, že je čistý.
My ostatní to brali jako hotovou věc.

Tyhle sny...zdály se mi pravidelně od té doby, co se k nám přistěhoval Jasper. Chvíli jsem si myslela, že třeba za to může on..že třeba znal moje oběti a teď se mstí..ale když na 2 týdny odjel pryč, sny se vracely stále a byly ještě horší.
Tisíce očí se na mě dívalo! Byly úplně všude!
I u klientů. Při sexu jsem je viděla všude kolem sebe, dokonce i klienti se mi začali proměňovat v rozkládající se, páchnoucí mrtvoly s vytřeštěnými oči.
Dostávala jsem hysterické záchvaty, několikrát jsem při sexu omdlela.
Klienti si pochopitelně stěžovali, ale nikoho z nich nenapadlo, aby mi třeba pomohli. Ne, to je pro ně moc veliká oběť, než aby ze mě vystrčili péro a zeptali se, co mi je.

Snad, abych se uklidnila, Jasper mi sehnal účinná antidepresiva (sám je bral-jako malého ho dlouho zneužívali-otec, strýc i děda) a já se jimi začala ládovat.
Výsledkem bylo časté zvracení, motala se mi hlava, neustále jsem padala na zem a byla jsem prostě mimo.
Fajn, tohle mi nepomohlo.

Tyhle stavy jsem měla asi měsíc. Kompletně jsem zešílela a nemohla jsem ani pracovat. Jenom jsem ležela v posteli a kluci se o mě střídavě starali. Uklidňovali mě, konejšili, vařili čaje, které jsem okamžite vyvrátila zpátky a přikládali ledové obklady na vařící čelo.

Jednou Oliver donesl na zkoušku heroin.
"Dostal jsem to od zákazníka, místo peněz..dobrý ne?" usmál se.
"Dobrý? Mě si tvrdil, jak je to špatný, když vezmeš drogu a ne prachy. Co ty víš, co v tom je?!" zavrčel vztekle Jasper. (Byl jen pasák, nešlapal.)
"No tak se nehádejte...mohlo by to pomoci Lucy, nemyslíte?" zašeptal Oscar a hlavou kývl mým směrem.
Všichni se na mě podívali.

Ležela jsem pod hromadou peřin (takže jsem měla zrovna zimnici), skoro jsem se až ztrácela. Byla jsem úplně bledá, klepala jsem se a měla jsem kruhy pod očima, jako kdyby mi někdo dal pěstí pod oči (možná, že i dal. Občas jsem byla hodně na dně...chci říct, hodně šílená..).
Dali mi tedy heroin.
Pomohli mi ho píchnout do nohy, protože na rukou jsem neměla místo.
A pak..
Najednou tma. Klid. Ticho...moment...KLID! TICHO! A TMA!
Žádné hlasy, žádné mrtvoly! Prostě klid!

A tak jsem se stala závislou na heroinu.

Mrtvá láska-část devátá.

28. december 2011 at 23:01 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Vrátila jsem se domů, k Oliverovi.
Ležel na posteli a s nepřítomným výrazem hleděl na zeď. "Všimla sis, jak krásnou barvu má ta zeď?"
Zeď byla nechutně flekatá (jednou drahoušek na ní vylil benzín s tím, že se vším skončíme-neměl ale sirky. Chytrák.) "Toho jsem si fakt nevšimla."
"Jsi divná."
Ah ano. Divná. Nejspíš to tak bude.

Dny se nechutně pomalu vlekly a každý den se vesměs opakoval. Fet ráno, klient dopoledne, fet odpoledne, klient večer.
V noci jsme s Oliverem leželi na zemi, zírali do stropu a povídali si o životě bez drog. Jak se vezmeme, kolik budeme mít dětí a kde budeme bydlet. Kecy závisláků.

Jednou, když jsem se vrátila od klienta, našla jsem doma Olivera ještě s někým.
Vysoký, oblečený v šedém tričku a černých džínách, s výrazem, který jsem moc dobře znala. Výraz jednoho z nás.
"Tohle je Oscar. Bude u nás chvíli bydlet, rodiče ho vyhodili." představil mi Oliver našeho nového spolubydlícího.
"Na čem jedeš?" zeptala se místo zdvořilých frází, které obvykle následují po představení.
Oliver se na mě vražedně podíval.
"Na všem možným. Nejsem vybíravej." řekl Oscar.
Povytáhla jsem obočí.
"Dobře...hlavně perník." přiznal se.
Paráda. Paráda. PARÁDA.

Od toho dne s námi bydlel. Byl v klidu, občas donesl dávku navíc. Uměl hrozně dobře vařit, takže když se stal zázrak a měli jsme hlad, uvařil nám.
Byl to takový poklidný život feťácké rodinky.

Jednou jsem se sešla s klientem kousek od hřbitova. Celou dobu jsem se klepala a toužila se jít podívat za milenkami. A milenci.
"Ty jsi Lucy?" zeptal se mě vysoký, vychrtlý mladík s vlasy do obličeje. To ne..přesně tenhle typ miluju. Jako fakt.
"Jo." přikývla jsem a sledovala ho.
Něco mi na něm nesedělo...
Šli jsme na hřbitov. Sedli si kousek k hlavní budově a on mi něco vyprávěl. Představil se jako Jasper (AHA! XD) a mlel dál něco o rodině a celkově o životu.
"Tak moment..to je trochu divný, ne? Moji klienti se mi nepředstavují jménem. Nemluvíme spolu. A platí předem. Jak kdo, tedy. A hlavně...šukají!" řekla jsem.
Trochu se začervenal. Doprdele, tohle mi tak chybělo. Zamilovat se.
"Já...nejsem klient."
To mne vystrašilo. Co když je to polda?!
"A ne, polda nejsem. Já...slyšel jsem něco od..jiných. Že máte hodně perníku."
"Co je to za kravinu? Kdybysme měli, nešlapu." zamračila jsem se.
"Vážně? Ale něco se o tom říkalo...znáš Oscara?" zeptal se.
"Jo. Bydlí s námi. Asi měsíc."
"No..tak já ho znám taky. Jsme kamarádi. Vždycky mi něco nechal, když jsem fakt potřeboval. Napsal mi, ať se domluvím s tebou, prý jsi ty ta dominantní. Že ty rozhoduješ, kdo tam bude bydlet."
"Kecy. Kecy. Kecy. Ale víš co? Oliver si přivedl Oscara. Já si přivedu tebe." vyplázla jsem na něj jazyk. "Na čem jedeš? Perník, co?"
"Jo."

A od té doby bydlíme já, Oliver, Oscar a Jasper všichni takhle spolu.
Jak jsem řekla- Normální, feťácká rodinka.

Mrtvá láska-část osmá.

27. december 2011 at 20:52 | Šílená. |  Mrtvá láska.
"Kolik, že ti je let?" zeptal se mě, když jsme přijeli jeho luxusním autem do jeho luxusního domu.
"Os...ehm, třináct." opravila jsem se rychle.
"Dobře.." řekl a odvedl mě do dětského pokoje, kde mi podal noční košili jeho dcery. "Obleč si to."
Poslechla jsem a oblékla si noční košili tak pro desetiletou holku. Díky perníku jsem vážně hodně zhubla, takže mě košile dobře seděla.
"Teď...si lehni a dělej, že spíš. Tady máš medvídka, Elišky oblíbeného....jo, a jsi Eliška, jasné?" podal mi bílého měkkého medvídka.
"Fajn." řekla jsem jen a lehla si do postele a medvídka objala. Pak jsem zavřela oči a čekala.
Ale nic se nedělo. Klient odešel do vedlejší místnosti a byl tam asi 2 hodiny. To mě udivilo, ale zaplatil si koneckonců hodin 5. Už vím, proč tak hodně.
Po těch dvou hodinách jsem opravdu usnula. Konečně, po týdnu jsem usnula.

Někdo se mi začal dobývat pod krátkou noční košili.
Jeho ruce byly všude. Cítila jsem všechny jeho pohyby, jeho dech.
"Eliško...vstávej, miláčku." zašeptal mi do ucha.
Otevřela jsem prudce oči. Otočila se k němu a řekla "Ehm...tatínku?"
Políbil mě. Zavřela jsem oči, přesně tak jak je zavírám, když se líbám s Oliverem a říkala si, že to přeci dělám pro něj!
Vlezl si ke mě do postele a vykasal mi košili. Studenou rukou mi přejel po těle, začal dýchat nahlas, skoro až funěl.
"Tatínku, co to děláš?" zeptala jsem se skoro plačky.
"Dobrou věc." řekl jen a jazykem si hrál s mými prsy.
Zaúpěla jsem a zaklonila hlavu dozadu.
Takhle pokračoval dál a dál, než do mne vnikl. Bolelo to. Hodně.
Chtěl to dělat i ze zadu, ale s tím jsem měla problém.
"Ty malá děvko..uděláš, co jsem ti řekl!" řekl vztekle a vrazil mi facku. Chtěla jsem se zvednout, najít si jiného klienta, jenom se nenechat mlátit!
Ale on mě přimáčkl zpátky do postele a přivázal mě k ní. Nakonec jsme to dělali vážně i ze zadu. Proti mé vůli.

Když skončil, odvázal mě a nechal mě, abych se osprchovala. Když jsem vyšla, už oblečená, podal mi domluvenou částku a odvezl mě domů.
"Byla si moc dobrá. Někdy se zase ozvu."


A tak jsem se poprvé prodala.

Mrtvá láska-část sedmá.

27. december 2011 at 0:37 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Vymetali jsme s Oliverem každou diskotéku, všechno, kde se dal sehnat fet dobře, za super cenu.
Žebrala jsem jako totální socka u těch všech mocných, aby mi dali na dávku. Nedali.
Dali by. Za sex.

Odstěhovala jsem se k Oliverovi. Všechen nábytek jsme prodali, protože matka mu přestala dávat peníze, jakmile zjistila, že bydlím s Oliverem. Že si dovolil chodit s něčím takovým, jako jsem já!

"Drahoušku.." oblízla jsem si rty (právě jsme si oba píchli) "mám na tebe chuť."
Ovšem on na mě chuť rozhodně neměl.
"Už nemáme peníze...nemáme..nemám..." kýval se dopředu a dozadu a pak se na mě podíval "Musíš něco sehnat."
"A jak asi?" Kdybys mi to nenabídl, mohla jsem v klidu píchat mrtvý a ne sobě perník!"
"Jo...mohla bys píchat..živý."
"Děláš si ze mě srandu?! Ty odpornej hajzle!!! Co si to dovoluješ?!"
"A jak si asi myslíš, že jsem sháněl prachy já, co?!" obořil se na mě.
Věděla jsem, že párkrát šlapal. Občas, když byl mimo, vyprávěl mi o tom. Ale já ho nebrala zase tak moc vážně..
"Našel jsem ti klienta. Má rád hry. Na školačky, doktory a tak. A ty vypadáš hodně mladě."
Měl pravdu. Nikdo by mi 18 neřekl. Zvláště ne teď, když se závislost projevila na fyzické stránce.
Hlavně jsem vůbec nejedla, takže jsem pořád hubla. Ani jsem nespala, protože perník nedovolí spát, takže se mi dělali kruhy pod očima. Nemalovala jsem se a nosila vytahaná Oliverova trika.
Možná tak na 14 by mě tipli. Klidně 13. A to je naprosto ideální věk pro šlapky.

Souhlasila jsem. Přeci jen jsem mu to byla dlužna..
Druhý den jsem se klientem sešla v malé kavárně. Vypadal dost..normálně, až jsem se trochu podivila. Chvilku mi o sobě něco vyprávěl, o manželce a dětech..neposlouchala jsem a zírala z okna.
Když pak mluvil o tom, jak se bojí, jak má strach, protože ho vzrušují jeho dcerky...pomyslela jsem si, že já mám strach z toho, že nebudu mít na fet.
Socka. Já i on.

Mrtvá láska-část šestá.

26. december 2011 at 0:49 | Šílená. |  Mrtvá láska.
*Ani nevím, proč se vlastně řežu. Trochu to pomáhá, když se řežu, kazím si život a pomalu si tak ukončuji život, no ne? Nebo říznu víc a umřu.
Pak nebudou mrtví.
A ani drogy.*

Jo. Vzala jsem si.

"Nebude to bolet?" zeptala jsem se stupidně.
"To nebolí." zamručel a podal mi lehce špinavou injekční stříkačku.
Nevěděla jsem, co s tím mám dělat.
Nevěděla jsem, jestli si mám vůbec píchnout. Proč..měla jsem své mrtvé, knihy, Olivera..a ten měl jenom mě..a fet.
"Mohl bys.." zaprosila jsem a Oliver, celý vzteklý, jakou to má tupou holku, která si ani píchnout neumí, mi narval jehlu přímo do žíly.
Chvíli jsem nic necítila, jenom si masírovala ruku, protože mě začala bolet.
"Tak co?" zeptal se Oliver nedočkavě.
"Nic." svalila jsem se na bok.
Jen, co jsem to dořekla, droga začala působit.
Lítala jsem! Myslím. Najednou jsem byla veselá, v pohodě, nic mne netížilo! Žádné starosti s otcem, prostě nic! Bylo to dokonalé, chtěla jsem se tak cítit pořád.
Ale žádná droga netrvá věčně.
Když vyprchala, cítila jsem se jako idiot.

Začala jsem brát perníček jednou do týdne a pořád si říkala, že jsem v pohodě, že se nic neděje.
Vždy jsem se cítila parádně, zalítala si, vyspala se s Oliverem (sex v rauši) a schytala to ke konci, kdy nálada prudce spadla.
Byla jsem vzteklá, podrážděná a chtěla jsem pořád víc a víc!
Začala jsem se řezat, vždycky v tom vzteku, protože mi to pomáhalo. Ne moc, ale trochu jo.
Vlastně se z toho stala rutina.

A proto jsme začali zkoušet i měkkčí drogy, jako LSD nebo extázi.
Neviděla jsem, jak se z nás pomalu ale jistě stávají socky. A ještě k tomu závisláci.

*Psáno v náladě po..více antidepresivech.*

Yaoi-několikaletá slabost.

22. december 2011 at 15:47 | Šílená.
Není to nechutné.
Je to normální. Ne, je to..okouzlující, neskutečné a přesladké.

Usedněte a vychutnávejte.





Mrtvá láska-část pátá.

21. december 2011 at 21:50 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Několik dnů byl pak klid.
Nic moc se nedělo, otec nebyl doma a já radikálně odmítala chodit do školy, takže jsem dny trávila doma s tlustou knihou a hrnkem čaje, který jsem si pravidelně vylila na nohu (jo, přesně tohle se mi taky stalo! xP).
Dny tak líně a pomalu plynuly a já si uvědomila, že jsem ani jednou nebyla navštívit chudáčka Olivera. Ale nejsem rodina, to mne k němu nepustí, uklidňovala jsem se.
Možná.

V noci, když jsme usínala u otevřeného okna, někdo mi hodil do vlasů kamínky.
A pořád, kamínky, kamínky, kamínky!
Došla mi trpělivost, to bude zase nějaký stupidní přítel otce, někdo, kdo si chce užít. Pche.
Ale..na ulici, přesně pod lampou stál můj chudáček Oliver.
"Lucy?" zvedl hlavu a podíval se na mě.
"Olivere?"
"Můžu dál?" zeptal se zcela hloupě. Je jasné, že může dál. Pokud doma není otec a ten doma nebyl.
Pustila jsem ho tedy dovnitř a čekala, až se objeví přede dveřmi.
"Ah Lucy..lásko." zašeptal, když jsem otevřela dveře a pak mne silně objal.
Políbila jsem ho, nedočkavě, dlouze.
Na takové polibky mnozí umírají.
Uvařila jsem mu čaj a půjčila mu oblečení, jelikož byl oblečen do směšného nemocničního pláštíku. Půjčila jsem mu své oblečení. Tedy jeho, kdysi bylo jeho, pak mi ho dal.
Když se převlékal, sledovala jsem každý jeho pohyb, každou část jeho vychrtlého, jizvami zničeného tělíčka.
Silně jsem zkousla ret, až začal krvácet. Nevšimla jsem si toho.
Byla jsem zaujatá Oliverem.
"Co na mě tak zíráš?" usmál se koutkem úst, tak jak se vždy usmíval. Oooooh..
"Nemůžu?" zašklebila jsem se. A zírala dál. "Co tady vlastně děláš?"
"Utekl jsem. Chtěli mne léčit. Víš..oni nechápou tu krásu fetu. To, když volná, to když...prostě je to úžasné."
"Oh a co teprve ty abstinenční příznaky, že. To je teprve lahoda, když jenom zvracíš a klepeš se, že?!" zamračila jsem se.
"To k tomu patří."
Zbytek noci jsme pak debatovali o fetu, mrtvích a milovali se.

Dopoledne, když jsme se probudili, políbil mne, šel si píchnout a když se vrátil, celý vysmátý a šťastný se mne zeptal "Nechceš si dát taky?"

Mrtvá láska-část čtvrtá.

19. december 2011 at 18:08 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Olivera odvezli do nemocnice v bídném stavu.
Nevím, CO s ním dělali, nejsem rodina, takže mi to odmítli sdělit.
Navíc, bylo pozdě.
Šíleně moc pozdě.

Vrátila jsem se tedy domů a cestou přemýšlela o Oliverovi a jeho závislosti. Chtěla jsem, abych JÁ byla ta závislost, a ne nějaká hloupá droga.
I když...ani on nebyl moje závislos. Má úchylka.

Následující večer jsem se konečně vypravila na hřbitov si trochu užít.
Vybavena lopatou jsem se vplížila k hrobu své vyvolené.
To byl vtip.

Otec měl přístup do márnice, byl něco jako hlídač. Lidé mě tam znali (ti živí) a nebyl tedy problém se dostat k potenciálním milenkám a milencům a užít si.
Došla jsem si tedy pěkně do blízké márnice, usmála se na hlídače, který se střídal s otcem (a který mne jako malou holčičku párkrát obtěžoval) a zamkla se ve velké studené místnosti s několika "mražáky" ve zdi, kde odpočívaly mé milenky.
A milenci.
Dnes jsem si vybrala bledoučkou zrzavou slečinku, která se sama podřezala.
Její jizvy byly jediné na tělě, tedy zatím jí nepitvali. A ani pitvat nebudou.
A to je dobře.

Pohladila jsem jí po tváři, nahnula se k ní a políbila jí na ledově studené popraskané rty.
Dotýkala jsem se současně jí a současně sebe.
Ačkoliv jsem nenáviděla cizí doteky-hlavně svoje.
Už jenom pohled na ní mne uspokojil.
To, že se nemůže bránit...
Stejně jako já, když mne měl otec.
A to přesně byla má "chyba", způsobená otcem.

Mrtvá láska-část třetí.

18. december 2011 at 22:35 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Dlouho jsem pak o tom všem přemýšlela.
O otci, hrobech, mrtvých milenkách, Oliverovi.

Šla jsem se projít na pesimisticky laděné místo-hřbitov-neboli můj stálý domov.
Dlaní jsem se dotýkala studených náhrobků a s úšklebkem sledovala truchlící spoluobčany. Nenáviděla jsem lidi. Všechny.
A nejvíce pak sebe.

Zastavila jsem se u hrobu své bývalé spolužačky. Byla překrásná, přesně můj typ. Vysoká, černovlasá dívka s tmavýma očima.
A navíc mrtvá.
To ještě víc zvyšovalo můj zájem o ní.

"Nemůžu si ale vytáhnout lopatu a vyhrabat mrtvolu." řekla jsem si a sledovala okolí, zda někdo nejde.
Okolí bylo prázdné-najednou ty rádoby smutné matinky odkráčely, stejně jako tak starý dědkové s flaškou piva.
"Jsem tu jenom já a ty. Drahoušku." zašklebila jsem se a klekla si. Zadívala jsem se do jejích očí. Tedy, do očí na fotce-do celého obličeje na fotce.
Asi hodinu jsem na ní jenom zírala. Pak jsem se zvedla a odešla domů.

V noci mi volal.
"Lásko...já už nemůžu..dali mi něco špatnýho...je mi hrozně.." brečel mi do telefonu Oliver.
"Kde jsi?" zeptala jsem se rovnou.
"Jak to mám asi vědět?! Je tu tma.." vyjel na mě.
"Tak otevři oči!" prskla jsem vztekle, ale začínala jsem mít o něj pořádný strach.
Asi po 10 minutách jeho záchvatu jsem z něj vydolovala místo, kde se nachází.
Na směšně dětské pyžamo jsem navlékla kabát, nasadila si boty a utíkala svým děsným během na místo, které mi nadiktoval.

Byla tam tma a divně to tam smrdělo.
Asi jako rozkládající se člověk.

A uprostřed toho všeho ležel můj miláček Oliver.
Byl bledý a hrozně se klepal.
Nepoznal mě.
Nevnímal nic kolem sebe.
Dotkla jsem se jeho ruky a on zavřal bolestí.
Jeho ruka..byla oteklá a celá fialová. Hnisala. Silně.
Když jsem zavolala záchranku, lehla jsem si k němu-k rozkládajícímu se člověku. Objala jsem ho a do jeho vzlykání zašeptala:

"Nikdy tě neopustím."

Mrtvá láska-část druhá.

15. december 2011 at 23:01 | Kirináč xD |  Mrtvá láska.
Probudila jsem se u něj v náručí.
Leželi jsme nazí v posteli, kolem nás se válely prázdné flašky od alkoholu, krabice od jídla a oblečení.
Měli jsme svůj vlastní svět. Mrtví a fet.
Políbila jsem Olivera na krk a ještě víc se k němu přimáčkla. Jeho dech pro mne znamenal jakousi oporu, pocit jistoty.
Co na tom, že je závislý? Co na tom, že mu nestačí peníze, tak občas prodá nějakou tu věc z bytu nebo sebe?
Myslím...myslím, že ho miluji.

Ráno, když jsem se probudila, nebyl tam. Nebyl ani v koupelně, kde si obvykle ráno píchal. Nebyl ani v kuchyni, aby připravoval něco k jídlu. Nebyl nikde.
"Olivere? Lásko, kde jsi?" zamumlala jsem do telefonu a pomalu se oblékala.
"Musel jsem odejít...teď to nechci takhle po telefonu řešit." odbyl mne a zavěsil.
Zavrtěla jsem hlavou a vztekle z bytu odešla domů.
Doma byl jen otec. Bohužel.
"Kde si byla tentokrát, co?!" zařval a místo toho, aby se mi díval do očí, sledoval jinou partii.
"S Oliverem." řekla jsem.
"S tím feťákem?" zeptal se zle a přikročil ke mě. "No..opět si mě neposlechla, co."
"Poslechla, vážně...tati, prosím, nech mě být.." zaprosila jsem a do očí se mi vehnaly slzy.
"Ne, to nejde. Cítím ho z tebe..! Takhle to nepůjde!"
Zavlekl mne do koupelny, napustil ledovou vodu, strhl ze mne krátké šaty i spodní prádlo a surově mne vhodil do ledové vody. Pak, aby toho nebylo málo, zapnul tentokrát neuvěřitelně vařící vodu a cpal mi hadici k obličeji.
"Tati ne!!! Prosím, nech mne být!!!" řvala jsem bezmocně, a vlastně čekala na smrt.
Nechal toho. Vytáhl mne z vany a v náručí donesl do ložnice. Obvykle to dělal v ložnici.
Položil mě na postel.
"Já nechci!" zmohla jsem se na jediné a snažila se utéct. Nešlo to. Opět.
Přivázal mne k posteli nějakým kusem hadru a užíval si se mnou. Sprostě a brutálně.

Když skončil, odvázal mne a odešel pryč. Zavřela jsem se u sebe v pokoji a zírala do zdi. Najednou jsem zatoužila mít u sebe Olivera. I když jsem to musela podstoupit vlastně kvůli němu.

"Lásko?" Oliver!
"Ano?" zašeptala jsem do telefonu.
"Jak je ti?" On věděl, co mi otec provádí...věděl všechno.
"Špatně...a tobě?"
"Parádně. Dostal jsem nějakej fet zadarmo..tedy, zadarmo to nebylo...jen za.."
"Sex." vpadla jsem mu do řeči já a když neodpovídal, vypnula jsem telefon.

Mrtvá láska-část první.

15. december 2011 at 22:33 | Kirináč xD |  Mrtvá láska.
Černou tužkou si silně podmalovala oči a zůžila je do úzkých štěrbinek. Nakonec zhodnotila svůj obraz v zašpiněném zrcadle na školních záchodcích a vešla na chodbu.

*Rozhodla jsem se, že budu psát nový..příběh. Vypráví o 18-leté dívce, jménem Lucy. A jak jste jistě poznali z mého stylu psaní, není jen tak normální.
Má zálibu v nekrofilii.*

Na chodbě bylo opět plno. Lidé se strkali, podráželi si nohy a sprostě si nadávali. Lucy mezi nimi zcela vynikala-nejen svou úchylkou. I chováním.
A vzhledem.

Přišla do třídy a způsobně se posadila vedle svého jediného přítele, který o její úchylce věděl. Nijak mu to nevadilo, vlastně to nevnímal, protože byl neustále sjetý. Jo, perníček, to bylo jeho.

Oliver (kdo jiný xD♥) se ke mě nahnul a políbil mne do vlasů-miloval mé krátce střižené tmavé vlasy. "Voní." usmál se a já hned poznala, že je opět sjetý. Ty jeho oči. Jako zrníčka máku.
"Píchnul sis, co?" zeptala jsem se přímo.
"Na toto téma se nehodlám bavit." vypláznul na mě jazyk. Když byl sjetý, byl děsně chytrý.
Do třídy vešla učitelka a škola pokračovala.
Nijak jsem nevnímala výklad učitelky, spíše jsem jenom sledovala její zadek a prsa.
Jsem bi, těší mne.
Když škola skončila, všichni se rozutekli domů. Trčela jsem před školou a čekala, až si Oliver dokoupí dávky. Nebylo vůbec divné, že dealeři prodávali svoje zboží přímo u školy. Stačilo si jenom popoběhnout a vesele nakupovat.
Když konečně přišel, šli jsme k němu domů. Bydlel sám, jeho rodiče byli extrémně bohatí a na tolik moderní, že nechali svého 18-letého synáčka posedlého drogami samotného. Matka mu posílal každý týden peníze na jídlo, které utratil za fet.

"Tak co chceš dělat, kotě?" zeptal se mě pohladil mě po tváři.
"Nic, co by se ti nelíbilo." zašklebila jsem se a přitáhla jsem si ho k sobě.
To, že jsme byli pouze přátelé neznamenalo, že jsme spolu nemohli spát. Spali jsme spolu vždycky, když se sjel a já dostala chuť na mrtvý.
Ani jeden si nepřišel na svý, ale já prý byla dobrá a Oliver trochu vypadal jako mrtvý, když byl v té svojí náladičce.

*Dobře, je to trochu..zajímavé, ale..nevím, jak se to bude líbit.*

Další něco o mne.

11. december 2011 at 22:30 | Kirináč xD |  Kira píše
Vlastně mě to baví, psát takhle o sobě xD proto tedy pokračování.
A ano, opět mé milé "plusy" xD

+ Připadám si inteligentnější než ostatní z mé třídy.
+ Dokážu číst knížky třeba 20x za sebou a neomrzí mne to.
+ Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 9-dodnes trpím nedostatkem mužské strany-tudíž mám problémy s kluky.
+ Nerada se seznamuji, ale když už se do toho "dostanu", jsem v tom dobrá XD
+ Nesnáším reklamy-no to asi všichni xD
+ Mám ráda ořechy xD
+ Miluji spánek ♥ a nenávidím lidi, co mne budí.
+ Brečím i při věcech, u kterých se nebrečí
+ Když jím, čtu si.
+ Hrozně miluju svýho manžela krásnýho xDDDDDDD
+ Když sedím, mám nohu přes nohu, ale jiným způsobem než ostatní xD
+ Ráda jsem odlišná
+ Neumím skládat básně xP
+ Moje oblíbený číslo je 3
+ Když se dívám do zrcadla, mračím se
+ Asi jí miluju...
+ Zpívám si, i když to neumím xP
+ Ráda vrstvím oblečení xD
+ Nesnáším čekání.
+ Miluji tyl ♥
+ Nedívám se na televizi
+ Jsem schopna přečíst knihu za den (tlustou knihu xP)
+ Nechodím nikam na tzv. "báječné" diskotéky. Nebaví mne.
+ Nesnáším davy lidí
+ Mívám hysterické záchvaty
+ Ráda debatuji o smrti, životu a tomu mezi tím.
+ Trhám si dolní ret.

To je asi všechno, řekla bych xP příště třeba bude více xD xP
A tady, fotka mne a mýho manžela, stará...hodně dlouho xD

Pan Dominantní a jeho loutka. část .9

11. december 2011 at 17:35 | Kirinka
Kira se rozhodla, že odejde. Nechtěla tam zůstat ani minutu, chtěla se vrátit ke svému bývalému pánovi, protože ten na ní, ve srovnání s tímto, byl hodný. Ano, vyhnal jí, odkopl jí jako starou nepotřebnou věc, ale přesto ho milovala. Ne však jeho dominantní postavení. Lezlo jí to na nervy, když byl muž dominantní. Konečně to pochopila..

Její bývalý pán si mezitím užíval s jeho hračkami. Miloval je a zároveň je nenáviděl. Jenom díky nim dokázal žít. Protože prostě potřeboval být výš než ostatní. Nutně to potřeboval.
Ale ano, Kira mu silně chyběla.

Vstoupila do pokoje, s kufrem v ruce a řekla "Nuže..odcházím. Nemůžete mne zastavit. Už nade mnou nemáte moc."
Pán zavrtěl hlavou a zvedl se ze židle. "Ty si jako myslíš, že tě jenom tak nechám odejít?"
"Jo. To přesně si myslím." řekla a odešla. Když však otvírala hlavní dveře, někdo jí popadl za ruku. Byla to mladá holka, další "špinavá", další hračka.
"Nikam nepůjdeš.." sykla a táhla jí za sebou.
"Myslíš?!" zařvala a jednu jí vlepila. Popadla kufr a vyběhla pryč. Šlo to lehce..až moc lehce.
Poštval na ní psy. Trhaly její tělo, strhávaly jí tak oblečení z těla...ale utekla. Bez kufru, napůl nahá, s otevřenými ranami. Zubožená se doplazila do nemocnice, kde jí pak ošetřili a propustili domů. Nepropustili, ona utekla.

Běžela tam, kde to dobře znala.
K pánovi.

Ten mezitím ležel v posteli s..sám. Byl smutný a tupě zíral na jedinou fotku sebe a Kiry, kterou vyfotili, když měl dobrou náladu. Seděli v trávě, popíjeli čaj a smáli se.
"Kéž bych tě tu měl.." zašeptal a po tváři mu tekly slzy. Kdyby jen věděl..

V noci se Kira dostala k jeho domu. Zaklonila hlavu a vyhledala pánovo okno. Nesvítilo se v něm. Pozorovala stíny těch hloupých záclonek, co v okně měl. Usmívala se a přelezla plot do zahrady. Prošla se kolem altánku, dotykem pohladila židle a stolky a šla k zadním dveřím.
Bylo odemčeno.
"Divné." hlesla a vešla.
Uvnitř to vypadalo stále stejně. Pečlivě naklizený byt, však jen trochu prázdný. Vyšla honosné schody, potažené rudým kobercem a u pánových dveří se zastavila. Hloupě pak zírala na kliku a bála se otevřít. Koneckonců, nechtěla tam vpadnout takhle..vypadala dost..děsně.
Rychle vlezla tedy do koupelny, aby se trochu upravila.
Jenže pán neměl ani pudr, ani řasenku. Jen rudou rtěnku. To jí přišlo divné a zasmála se-potichu. Obtáhla si tedy rozkousnutý horní ret, i dolní, zašívaný ret.

Když se tak rozhlížela po koupelně, zadívala se na jednu stěnu, která vypadala..jinak než ostatní stěny. Rozsvítila zadní světlo a málem omdlela, když spatřila to, co..spatřila xD
Po celé stěně byly polepené fotky. Fotky jí a pána. Ano, a bylo to stále ta jedna fotka. Tisíckrát namnožena.
Divila se, ale přičítala to lásce..
Trochu se učesala a pak se podívala na to, co má vlastně na sobě. Měla na sobě děsný nemocniční bílý plášť, ale ne ten, jak se zavazuje vzadu za krkem a je pak vidět celá..zadní část xD
Byl to speciální plášť. Plášť pro blázny.

Vešla tedy k pánovi.
Ležel na posteli a vypadal tak sladce..rozplakala se dojetím a vlezla si k němu do postele. Políbila ho na slzavou tvář a pevně objala.
Pán otevřel oči a otočil se. "K..k.." nezmohl se na slova, jak byl překvapen. Sedla si a podívala se něj přesně tím samým pohledem, kterým na něj hleděla, když se viděli poprvé. "Jsem doma." usmála se panenkovským výrazem.
Pánovi se oči zalili slzami a pevně Kiru objal. Zhrozil se nad tím, jak zoufale vypadala. Rozbitý panenkovský obličej, několikrát sešívané jizvy, modřiny...dostal vztek na toho, co jí to udělal..chtěl ho zabít-a taky, že zabil. Ale o tom až někdy jindy. Dobrá, byla to bolestná smrt. Ubil ho k smrti. Jednoduché.
"Nevěřím, že jsi tu se mnou..po tom, co jsem ti provedl...ah bože, má maličká..jsi zpět..už ti nikdy neublížím..změnil jsem se." šeptal a stále jí pevně objímal.
Trochu se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. "Tak mě přeci polib, hlupáčku." usmála se a pán jí s radostí políbil.
Tu noc strávili pak spolu. Spolu tak, že spali vedle sebe. Pouze spali.
Druhý den pán zavolal své hračky a dal jim výpověď. Stejně ho ta dominance jako všechno přestala bavit.
Raději s ní seděl v trávě, popíjel čaj a díval se do těch nevinných očí, které toho tolik protrpěly..♥


A to je konec.

Láska, svatba, polosex.

2. december 2011 at 20:18 | Kirináč xD
"Jo, vykuř mi ho, brouku!" řval slastí Jasper a rukou si přitahoval Oliverovu hlavu více k rozkroku. Konečně..
Po dlouhé době měli sex. Tedy, aspoň ten orální. Asi měsíc to nedělali, protože Oliver musel hrát hodného snoubence. Navíc, blížila se jeho svatba. Jasper si nechtěl jen připustit, že silně odmítá pochopit to, že jeho slaďounký, chutňoučký, vychrtlý mazlíček Oliver (oooh ♥) už za týden nebude jenom jeho.
Oliver se nenásilně odtáhl od Jasperova rozkroku a oblízl si rty "Myslím, že už budu muset jít...Ellis chce, abych byl doma s jejími rodiči." zašklebil se a natáhl si triko.
"Mmm.." zamručel Jasper a naklonil hlavičku na stranu "Buď tu ještě se mnou."
"Rád bych byl...vážně..ale musím jít.." usmál se nevesele Oliver a políbil Jaspera na rty sladkým polibkem (a co, že zrovna dokouřil. Jeho.) a odešel.

Celý týden pak Oliver hrál hodného snoubence, poslouchal kecy jeho budoucí tchýně a s budoucím tchánem se poslušně díval na fotbal, ačkoliv sport nenáviděl (miluji ho, prostě! ♥).
Jasper pak celý týden balil pohledné mladé zajíčky a užíval si. Ačkoliv při sexu stále myslel na jeho mazlíčka, Olivera.

Konečně nastal den D. Den svatby.
Už od rána byl Oliver netrpělivý a nic se mu nedařilo. Když si žehlil vlasy (oooh.♥ odmítá kadeřnici. Ještě jednou ooh) spálil se, když si maloval linky, málem si vypíchl oko a vůbec..celou dobu byl takový divný, zamyšlený.
Naproti tomu jeho nastávající byla plná štěstí a jenom chudáčka Olivera sekýrovala a nutila ho, aby se okamžitě odlíčil!
Ten to však "přeslechl" a raději číhal u dveří (koho asi tak čekal). Byl při tom ohromně roztomilý, mimochodem ♥

Konečně vešel. Oblečen do dobře padnoucího obleku. S ironickým úsměvem na tváři.
Oliverovi se až zastavilo srdce nad tím, jak dokonalý Jasper byl.

Před obřadem Jasper Oliverovi pošeptal do ucha "Pojď si to rozdat..."

Pokračování příště xP jo, jsem mrcha xDD

Názory studentky.

1. december 2011 at 20:30 | Kira |  Kira píše
Ačkoliv si to tu přečte minimum lidí (z toho většina nepochopí oč jde), rozhodla jsem se, že napíši článek o naší situaci ve škole.

Jistě, každý si hrozně stěžuje, jak musí chodit do školy a tak dále..
MY si stěžujeme na to, že se plahočíme do různých tří škol (teď už jenom dvou).
MY si stěžujeme na to, že se učíme v laboratořích, které nemají s naším studiem co dělat.
MY si stěžujeme na to, že se s námi zachází jako s odloženým nábytkem, který se prostě musí někam uklidit.
MY si stěžujeme na to, že nás "vykopli" z Ohrazenic, do kterých nás v září hnali.

Věc se má tak..., že pár silně "inteligentních" jedinců z úřadů (pozor, nejmenuji- takže to není urážka na cti, vážení xP), jenom tak rozhodli, že školu s vysokým počtem žáků sprostě "vyhází" a na její místo nastrká chemickou školu.
Oh, a co ostatní? Jistě, tak půjdou na Potravinářskou! A zbytek půjde do Ohrazenic! A nebo ne! My jim dáme všechny tři školy, jenom ať se projdou pěkně!

Výsledkem toho je to, že zapomínáme tělocviky, praxe, pantofle a jiné věci v jiných školách.
Že si občas spleteme, kde vlastně jsme a jedeme třeba na druhou stranu (školy mají od sebe dost velkou vzdálenost).
Že nás vyhání ze tříd s tím, že tam být nemáme.
Že nedošáhnu v laboratoři na stůl, jak je vysoko (musím stát, když už).
Že pár našich učitelek nemá kabinety a musí se jich mačkat třeba 7 v jednom kabinetě.
Že nám učitelka nemůže názorně předvést ukázky na technologii, protože ty jsou v jiné škole.
Že někteří ani na Potravinářské škole nemají skříňky a musí "žebrat" u vchodu, aby je někdo pustil dovnitř (škola je na čipy).

Teď je jiné řešení. Že zůstaneme opět na Poděbradské. Že na praxích se budeme i učit. Že učitelé, kteří si pracně nanosili pomůcky do Ohrazenic je zase budou stěhovat zpět.

Prý, ať si stěžujeme. Ať stávkujeme. Ať něco děláme.
Stávkovali jsme. Podepisovali petice. A nic.

Píši to jako rozhořčená studentka, která to má "všechno před očima". Proto je můj názor více..objektivní, než názory jiných.

Myslím.