January 2012

Mrtvá láska-část dvacátá-první.

30. january 2012 at 21:15 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Chudáček Oliver.

Přijeli jsme na místo, které bylo pěkné, tiché a..opuštěné. Přesně pro nás. Postavili "stan", zatímco já prohlídla okolí. Obyčejné, nic zvláštního, totiž nic, co by upoutalo pozornost feťačky. Jistě, být tam park plný trávy, nebo perníku, háčka, nebo lepidla...a rozevřenou náručí bych vběhla do jejich blízkosti.
Ale tohle byli jenom stromky, lesy a pár kytek. Ale i ty mi vehnaly do očí slzy. Takové ty hezké, byl to ten pláč, který je příjemný.
Uvařila jsem. Haha. Kluci udělali oheň a já napíchla kus chleba na klacek. Tradá, večeře je na stole. Pardon, na stehně.
Kousek od nás byl menší rybník, tak jsme se chvíli po večeři šli vykoupat. Skoro jsem se poslintala, když jsem NENÁPADNĚ sledovala kluky, jak si svlíkají trika a kalhoty...ne, nikdo nešel na ostro, ale i tak...ooh..
"Jsem sexy, co?" zasmál se Oliver a vyšpulil na mě ten jeho skoro žádnej zadek.
Měla jsem chuť ho hned ošukat, ale tady na veřejnosti....ne, díky.
"Mooooc." protáhla jsem uznala a natáhla ruku, že ho otestuji. Uhnul, popošel ke mě pár kroků a schodil mě do vody.
"Nééééééééé!" řvala jsem a skoro se zadusila smíchy. Jasper s Oscarem z toho měli samozřejmě taky hroznou srandu a skoro se až přeháněli, kdo mě utopí jako první.
"Nechte mi jí." usmál se Oliver tím starým úsměvem, kterým se smál...no málo.
Jasper mrkl na Oscara a oba spěšně zalezli do stanu si to rozdat.
"Tak..a teď tě znásilnim." podíval se mi do očí.
Bože..! Skoro jsem se před ním udělala, jenom z toho pohledu!
"Myslím, že to nebude znásilnění. Alespoň ne z mé strany."

Políbil mě. A pak ještě a ještě.
Jeho ruce byly všude a bylo to mnohem příjemnější, než s otcem. xP
Vzal si mě tam, ve vodě, na mělčině. Dělali jsme to rychle a vášnivě. I moje vzdechy byly vášnivé. Nikdy jsem to moc neprožívala, ale tohle byl nejlepší sex, co jsem kdy zažila.
Konečně...konečně je to mezi námi dobrý.
Vzali jsme se za ruce a šli zamilovaně do stanu si píchnout dávku.
Moje ruce vypadaly hrozně, stejně tak i nohy. Píchala jsem jednoduše pod jazyk, nebo do břicha. Pohoda, no ne? Žít v těhlech sračkách se prostě nedalo, tak proč si to nezpříjemnit fetem? Brala jsem se za jednu z nich. Už jsem neměla CO skrývat, nehledě na to, že zákazníci to o mne věděli. Ale těm to bylo jedno, oni chtěli jenom šukat. Šukat malý holčičky.
Pedofilové.

Na tom místě se nám líbilo, jenže fet po dvou dnech došel, takže jsme se museli vrátit domů. Ale slíbili jsme si, že se sem určitě vrátíme. Třeba i svatbu bychom tu mohli mít...

Přijeli jsme domů, vyčerpaní, spokojení, trochu s absťákem. A doma jsme zjistili, že klíče nepasují do zámku a že nás Oliverova matka prostě a jednoduše vystěhovala.

Mrtvá láska-část dvacátá.

26. january 2012 at 21:59 | Šílená. |  Mrtvá láska.
*No ne, 20. díl*

Vztekle se otočil a odešel pryč.
Teď to vím jistě..chci za svým zákazníkem. Ale pořád jsem cítila jakousi vinu, ačkoliv se nic nestalo. Nic kromě sexu, samozřejmě. Ale city žádné.
Ne, ne...budu čekat a uvidím, co se stane.

Oscar chodil s Jasperem.
Oliver chodil šlapat. A prodával drogy dětem.
Já chodila spát.
Život mě TAK moc nudil. Všechno to kolem mě, ten stereotyp..

"Co takhle dovolenou?" optala jsem se jednou vesele "rodinky". Oscar přestal škádlit Jaspera a usmál se na mě "To zní moc dobře. Kdy jedeš?"
Urazila jsem se.
Jasper se smál.
Oscar se smál.
Já byla pořád uražená.
A Oliver spal.
Ale nakonec souhlasili. Že si prý někam vyjedeme, že budeme tak cestovat po okolí a stanovat v přírodě. Byl to moc pěkný nápad, snad se tam stane něco, co bude..jiné.
Za tři dny jsme sbaleni vyrazili. Vlastně..sbaleni..měli jsme jednu igelitku plnou zboží a asi dvě deky a karimatku. Oliver táhl stan, tedy pokud to vůbec stan byl. Vypadalo to dosti..divně.
Nasedli jsme na vlak a jeli jenom tak, prostě..někam. (pardon, jsem líná myslet, kam jeli)
Napadlo mne, že ve vlaku bychom si mohli s Oliverem promluvit o nás dvou.
"Ahoj broučku." usmála se jsem se na něj.
Jen se ušklíbl. Fajn..po dobrým to nepůjde.
"Dobře..zeptám se rovnou, ano? Co ti kurva je?!"
Podíval se mi přímo do očí a já viděla, jak hrozně trpí..
"Jsem na dně..už nic není jako to bylo..dřív."
"To ne, ale...není to tak..hrozný." zkoušela jsem ho utěšit. To nepomohlo.
Začal brečet. "Ale je. Já to vím, ty to víš, celej svět kolem nás to ví."
Silně jsem ho objala a políbila ho do vlasů. "Nezapomeň, co jsem ti jednou řekla. Jsem s tebou."

25.1.2012 změna blogu, yaoi, rudnutí NENÍ povoleno.

25. january 2012 at 16:23 | Šílená. |  Kira "deníčkuje"
WE SRDÍČKO EA!
.....

WE ♥ EA!

.život je krásný, když vám hrabe.

Líbivé zvuky houslí, hlasu Emilie, neviditelný podáváný čaj a malé, jedem napuštěné dortíky..


Změna je život, blablabla...
Konečně jsem se rozhoupala změnit vzhled blogu. No jistě, ten starý byl krásný, ale pořád se má něco měnit, nebo zanikneme v zapomění jako trosky s hrozným blogem.
Chá! Teď je dokonalý! *až mne bolí krk, jak se naparuji*

Dobrá, abych zbytečně neplýtvala, hodím sem i deníček..jelikož dnešek byl TÁÁÁÁK zajímavý.

Ráno jsem trochu usnula na počítačích, učitelka dávala "rady", ohledně facebooku (AHA!), že je to zlo, blablabla..to, co víme i bez ní. Tak jsem si raději lehla a dělala, že spím.
Trochu si "pokecala" s pro mne neoblíbenou spolužačkou (jinak třídní miláček, chápete? Až na to, že jí všichni jinak pomlouvají, aha), kreslila si kostičky do ekonomie a taky L. Ten mě tak ovlivnil, že jsem pak celý zbytek dne chodila ohnutá jako on a s prstem ledabyle vsunutým k puse.

K rozkousané puse.

Pan S jí má rád.♥ Já ne.
Miluju jí totiž. :3

Odpoledne jsem pak dlouho stála na zastávce a sledovala ty příšerné, odporné věci, co si říká lidi.
Mezi nimi byli i malí...ci...eeehm, nejsem rasista *skoro se udusila předstíraným kašlem*.
Vůbec...trochu jsem se změnila, vlastně až moc, že mne to děsí. Fůů, jak rychle se člověk promění.

Poznámka, sledovat ve škole yaoi před spolužačkami je velmi, veeeelmi příjemná záležitost.
Ať žijí yaoistky.

Smrt je jistá.


Modré šílenství, před kterým se neschováte.

25. january 2012 at 14:58 | Šílená. |  Kira píše
Vím, co se většině vybaví při slově "Sociální sítě".
Facebook.
Modrá láska.
Modrá nenávist.
Modrý požírač času.

Pamatuji si, jak jsem jako jediná facebook neměla, prudce jsem ho odmítala, jo, bojkotovala. Všichni kolem mě se bavili o tzv. šťouchání, o tom, kdo jim komentoval stav nebo fotku. A já stále dokola opakovala "Trapné. Trapné, trapné."
A pak..jeden den jsem si ho založila, s pomocí mých kamarádek.
Měla jsem jeden čas mánii, že jsem měla asi 300 přátel a z toho jsem znala asi tak 100. Ani ne.

No a pak mě někdo nahlásil a to byl konec.
Nebyl, vážně ne.

I teď jsem na něm přihlášená, ale ani nevím proč.
Nevím, proč tam chodím, snad čekám, až mi napíše má holka, nebo někdo..abych sledovala "krásu" jiných? Ne, díky, sebevědomí mám dost nízko, tak nač ho snižovat?

Facebook ničí vztahy, podporuje pomluvy a šikanu. Kyberšikanu.
Ale abych nebyla zase tak nespravedlivá a pesimistická (což jsem i tak).. díky němu jsem se seznámila s úžasnými lidmi.
Například na jedné nejmenované seznamce jsem objevila-vlastně ona mne, jedna úžasná, krásná slečna, se kterou to SKORO vyšlo, ale nakonec..ne.
Taky jsem si našla Stanforda, a ten mi zase dohodil "Hotdoga" xD
Takže facebook je vlastně fajn. Jak kdy, jak kde.

Takže...vidíte to okýnko vpravo nahoře? Jak je tam ta šipka malá. Klikněte na ní a odhlašte se.
Běžte ven, užívejte si toho něco málo slunce, buďte se svými přáteli, s láskou, s rodinou.
Místo komentování hloupých statusů si povídejte o dnešním dnu.
Místo posílání pusinek, chyťte svou lásku za ruku, přitáhněte si jí k sobě a polibte.
Místo šťouchání jděte ven se psem.


Aktualizováno z Fb.

Mrtvá láska-část devatenáctá.

23. january 2012 at 20:07 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Skoro mi upadla brada.
Totiž, ne, že bych měla něco proti gayům, to ani náhodou. Ale nikdy jsem je neviděla takhle..na živo. Jo, kdysi jsem si pouštěla gay porno, jenomže to není realita.
"Sakra.." řekl najednou Oscar. Jo, viděl mě.
Jasper se hned odtáhl a zrudl. "To není tak.."
"Ježiši, dobrý. V pohodě." řekla jsem. Přeci se mi nemusí omlouvat, bože! Jo, myslela jsem, že Jasper a já..že něco mezi námi bude. Ale nic, kromě letmých doteků, polibků a jemných slovíček nebylo. Bohužel..?

Obešla jsem se a šla spát. Sama.
Oba usínali v objetí, divže se nerozmáčkli.
A já mohla leda tak obíjmat špinavou zem a prach. Pfff.
A Oliver nikde... rozhodla jsem se zavolat svýmu zákazníkovi, tomu hodnýmu. Třeba mě vezme někam..ven, trochu si zašukáme, dostanu prachy a koupím si dávky. A NIKOMU nedám.
Měli jsme jeden jedinej mobil, teď už dva (Oliverovi dal jeden jeho zákazník-prý na sex po telefonu). Jeden jsem proto ukořistila, ale..nějak jsem se k tomu neměla. Přeci jenom..patřím Oliverovi. A jemu patří mobil.

Druhý den ráno jsem se probudila velmi pozdě. Byly 4 hodiny odpoledne. Takže to ráno nebylo.
"No ne..konečně si se probudila?" usmál se Oscar.
Zlostně jsem po něm švihla pohledem a převrátila se na druhou stranu. "Chci spát."
"Nech jí.." špitl mu slastně do ouška Jasper a za chvilku se osahávali.
BOŽE!
A já co?! Já se leda tak můžu dělat sama, né, díky. Z toho jsem vyrostla, fakt.
Vztekle jsem se zvedla, oblékla a vyrazila z bytu. Nikdo za mnou nešel, ještě si někdo dovolil zavřít dveře!
Vyběhla jsem na střechu a prudce dýchala. Kurva, tohle mě zničí..
Stoupla jsem si na kraj střechy, na ten krajíček a podívala se dolů. Kdybych spadla, bylo by po mě. A co pak? Ošukal by mě pak někdo, jako to dělám já jim?
Nějaká šílená fetka?
Trhla jsem hlavou a ustoupila krok zpět. Ne..ještě není čas zemřít, pomyslela jsem si.

"Lucy?" objevil se na střeše najednou i Oliver. No ne..
"Kde si byl?" zeptala jsem se přísně.
"Tak..všude možně..snad bys neskočila?" zeptal se líně, když mě viděl u kraje střechy.
"A kdyby? Tak co? Plakal bys?" ušklíbla jsem a zamáčkla slzu.
Jak snadně se láska mění v nenávist...
"Ale no tak..snad bys nebulela.. jsi jak děcko." skoro na mne ty slova vyplivl.
"Jdi si raději ošukat nějakýho zasranýho prachatýho dědka." ....tohle nemá...cenu.

Mrtvá láska-část osmnáctá.

22. january 2012 at 20:18 | Šílená. |  Mrtvá láska.
"Takže Oscar je gay, jo?" ptal se jednou večer Jasper.
Zrovna jsem měla dobrou chvíli, přinesla jsem peníze a dokonce i dávky, všichni jsme si šťastní píchli a pak se váleli po zemi.
"No..asi jo." usmála jsem se. Konečně někdo normální..
Jasper se trochu zavrtěl, políbil mě, zvedl se a odešel pryč.
Nebylo to zvláštní, tohle dělal často. Vlastně to nikdo ani nepostřehl. Chudáček Jasper.

Večer, když jsem spala na zemi, přikrytá mikinou, probudili mě divné zvuky. Líně jsem se zvedla a po čtyřech se došourala do vedlejší místnosti.
Vykulila jsem oči a otevřela pusu.
Jo, musela jsem vypadat hodně vtipně.

Jasper ležel vedle Oscara a líbali se..!
Nejdřív jsem si myslela, že mám halucinace, nebo něco takového. Ale pak mi došlo, jak se mě na to Jasper ptal a tak.. raději jsem se opět došourala zpátky na svý místo a usnula.
Druhý den jsem měla totálně vymytej mozek, takže jsem na tu noc zapomněla.
Šla jsem hezky do práce. Vlastně jsem celý den stála v jedné ulici a skorousínala.

Pak přišel.
Kolem 20, další hubeňour bez zadku.
Fuck.
Šli jsme k němu domů. Měl krásný byt. Takový..prázdný.
Rozdali jsme si to, tak, obyčejně. Trochu mě to začínalo nudit. Nejen sex, ale celkově, život. Drogy, byt, peníze..láska.
Nepamatuji si, kdy jsme naposled byli s Oliverem sami. A měli romantiku.
Pff...to snad nikdy.
"Je ti něco?" pohladil mě po tváři zákazník. Takhle se málokdy chovali.
"Nene..všechno je v pořádku." zalhala jsem rychle a začala se oblékat.
"Ještě..nemusíš jít. Zajdeme si na večeři, ne?" usmál se.
Skoro jsem se rozbrečela dojetím. Doprdele, Oliver mě nikdy na večeři nepozval!
Souhlasila jsem.
"Ale..mám dost děsný hadry." omluvně jsem se usmála.
"To nevadí, něco ti koupím."
Chce si tě koupit..! šept..řvalo mý svědomí. Ale já neposlouchala. Bylo mi všechno jedno. Klidně, ať mě zabije, mě to je jedno.
Koupil mi krásné rudé šaty s vykrojenými zády a vzal mě do krásné, luxusní restaurace. Zaplatil mi za čas, co byl se mnou a pak se zeptal, jestli mě může vidět příští víkend.
Souhlasila jsem.

Odemkla jsem dveře a vešla.
Zas...ty zvuky.
Jako ve snu jsem vešla do TOHO pokoje a...
Nelíbali se. Dělali i jiné věci.

Oscar seděl opřený o zeď, tiskl Jasperovu hlavu víc a víc níž, takže ten se skoro dávil Oscarovým penisem. Pak ho začal škrábat. Na zádech zanechával dlouhé rudé škrábance.
Víc...víc...víc...

VÍC!

Mrtvá láska-část sedmnáctá.

20. january 2012 at 23:21 | Šílená. |  Mrtvá láska.
"Jak to myslíš?" zeptal se Oliver.
"Prostě..tak. Právě si užívá vůni čerstvé hlíny." uchichtla jsem se.
"On je..zahradník?" zeptal se Oliver a já dostala záchvat smíchu, až jsem se začala válet po zemi. Tyhle stavy jsem mívala dost často. Díky lakům a častým požíváním alkoholu vlastně každý den. Měla jsem za to, že jsou na to všichni zvyklí, že už jim to divné nepřijde, ale Oliver na mě zíral dost nechápavě.
"Ne, není...víš co, pojď si raději zašukat." vyplázla jsem na něj jazyk. Samozřejmě, že šel.

Tyhle moje stavy mě ubíjely. Cítila jsem se děsně, jako, kdybych nepatřila do tohodle světa, ale byla jenom návštěvník. Vlastně jsem přestala komunikovat s ostatními, a začala cítit potřebu mrtvých těl.
Proto jsem jednou v noci šla na svůj oblíbený hřbitov, vyzbrojena lepidlem (náhrada za laky), baterkou a flaškou vodky. Už mi nestačila márnice, chtěla jsem víc! A VÍC!
Vešla jsem do mauzoela (píšu to dobře? xD) a rozhlížela se kolem.
Nikde nikdo. Všude mrtvo.
A další záchvat.
Když jsem se uklidnila, našla jsem si jednou krásnou mrtvolu asi patnáctiletého mladíčka. Konečně kluk.
Chvíli jsem si s ním pohrávala, užívala si, že jsem na vrcholu já a..měla se parádně, prostě.
Ale k samotnému aktu nedošlo. Prostě..nechtělo se mi. Což bylo zvláštní. Pche. A ještě jednou PCHE.
Raději jsem mu odřízla pramen vlasů, po vzoru podobných úchylů, co se pak sebeuspokojují vůní vlasů, a schovala ho v kapse. Jak prosté.
Vrátila jsem se domů, jako poctivý občan a trávila nudné dny zavřená doma. A čicháním k pramenu vlasů. Byla jsem vážně jimi tak okouzlena, že jsem si nevšímala, co se kolem mne děje.
Že prudce dochází jídlo. A dávky.
Že Oliver se mnou odmítá spát, když mu potají přidělávám ten pramen vlasů k jeho hlavě.
Že Jasper musí šlapat.
Že Oscar konečně odkopl Angelu a zjistil, že kluci jsou lepší :3

19.1.2012

19. january 2012 at 20:22 | Šílená. |  Kira "deníčkuje"
Bílé myšky, šílený strach ze světla, a každou chvíli na zemi.
Joo, tak takhle jsem trávila dnešní odpoledne.
Zatímco ostatní se divže nesežrali láskou k sobě, já trčela doma a dělala věci, co se nehodí. Jo, to přesně mám ráda.

Nemyslete si o mne, že jsem nějaký úchyl.
Protože jsem.

Vlastně nevím, co vám všem je.
Akorát se chlubíte svou krásou a já na vás tak akorát hloupě čumím. A směju se vám do ksichtu, drahoušci xP
Ale nemohu si stěžovat.
Mám krásný život. Takový, hrozně zajímavý.
Mytí nádobí JE zajímavé!

A co teprve chození s Blážou po mokrém městě a hledáním bot? Oooh, připočtěte k tomu ty dva rajcovní kluky ("To je úchylný, aby chodili dva kluci kupovat kalhoty...to budou gayové!"), co na nás trapně zírali a máme tu krásné strávení času v obchodě. Kde se nesmí jíst a já tam stejně natruc, tajně jedla.

Sakra, mám tak děsně zajímavý život, že se mi chce až brečet.
Co, mám si obarvit palici na červeno (což zítra udělám xD), připevnit si křídla (což udělám, až bude hezky a půjdu s panem S ven) a stát se tak "oblíbenou" natolik, že se o mne lidi prakticky poperou, aby se mnou mohli aspoň na minutku ven? Aby byli pak spatřeni v společnosti nějaký divný holky, s rudou palicí, co se tak divně směje a chodí do města oblečená...jinak.

CHCI BÝT OBLÍBENÁ!

Vtip.


Mrtvá láska-část šestnáctá.

18. january 2012 at 15:52 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Pro Honzíka, když to tak chtěl ♥

Váhavě jsem se zakloněnou hlavou sledovala to "naše" okno. Občas někdo prošel, takže byli doma. Jen jsem nevěděla, co říct, jak se chovat. Přeci jenom jsem se zachovala jako malý děcko a utekla. Mezi tím ještě zabila otce, a abych se nenudila, prakticky jsem vykradla náš byt.
A teď tu stojím, s tou samou igelitkou, v otrhaných špinavých džínách, šedý mikině a s nepřítomným výrazem. Vlastně ani nevnímám lidi kolem mě, maminky s dětma, co jenom řvou, důchodce, co řvou na ty mladší..všichni řvou. Jenom já jsem tichá myš.
A ještě k tomu šedá.

Vklouzla jsem do domu, když jsem rafinovaně flirtovala s jedním klukem z domu. Ve skutečnosti jsem se ho stále dokola ptala, kolik je hodin a jelikož mám díky fetu celkem vymytej mozek, nebyla jsem schopna si něco novýho, jako je čas, zapamatovat.
Když jsem se ptala asi po pátý, divně se na mě podíval a raději utekl ven. Fajn, takže cestu mám volnou. Teď už se jenom přinutit zabouchat na dveře a dokopat někoho, aby mi vůbec otevřel. Při tomhle přemýšlení jsem dostala silný záchvat smíchu, jenom jsem nevěděla, proč se vlastně směju.
Na tmavé chodbě jsem si rychle otevřela lak na nehty a několikrát si čuchla. Čuchala jsem, když jsem nutně potřebovala povzbuzení, nebo tak.

Zabouchala jsem na ty správné dveře.
Otevřel neuvěřitelně vychrtlý mladík, jenom v špinavých džínách. Přes vlasy jsem mu neviděla do tváře, takže jsem ani nevěděla, kdo to je.
"Neseš něco?" zeptal se. Byl úplně mimo..
"Já jsem...jo, nesu." zalhala jsem. Pustil mě dál.
Málem to se mnou seklo. Totiž, věděla jsem, jak byt vypadal před tím, než jsem odešla, ale...tohle bylo trochu moc.

V bytě prakticky nebyl nábytek, jenom pár beden a jeden špinavý spacák. Ze zdí byly místy strhané tapety (byly to krásné proužkované tapety-kdysi), na zemi byla vrstva špíny a prachu a všude se válely láhve od piva, či jiného alkoholu. Nechápavě jsme vrtěla hlavou a pomalu se přibližovala k postavě, co seděla v koutě.
Absťák.
Prudce zvedl hlavu. "Lucy." řekl jenom a zase jí svěsil.
"Jo, to jsem já.." pohladila jsem Olivera po vlasech. Můj milý, krásný Oliver..moje jediná spása..
Sedla jsem si k němu a přimáčkla ho k sobě. "Miláčku."
"Tolik si mi chyběla..proč..proč si vlastně odešla?" zeptal se plačky.
"Já...ani nevím."
Z toho neuvěřitelně vychrtlého mladíka se vyklubal Jasper a o Oscarovi jsem nevěděla. Prý byl někde s Angelou.
Takže tu stále byla.

V noci jsme s Oliverem leželi na střeše domu a povídali si.
"Pamatuješ mého otce?" zeptala jsem se jenom tak.
"Jo, na něj se nedá zapomenout..zmrd."
"Už není."

Pojď se mnou, holčičko..zbavím tě nevinnosti.

16. january 2012 at 18:55 | Šílená. |  Kira píše
Napotřetí, konečně napíšu článek k tématu týdne.
Doufejme.

Nevinnost.
Tak mne tak napadá, že se tak jmenuje jeden film, který jsem děsně chtěla vidět, ale maminka mě s úsměvem (takový ten rodičovský úsměv, to já mám vládu, já mám peníze, já mám všechno, zlatíčko -p.s. chci ho pak provozovat xP) poslala někam a zamluvila lístky na jiný film. Jméno jsem při psaní tohoto souvětí bohužel zapoměla, ale myslím, že by se vám to ohromně líbilo.
Nebo ne?

Opět, nevinnost. (dělá mě to děsně drsnou, takhle to psát xD)

Nevinné dětičky. Malé rozkošné, s nožem v ručce.
Nevinné slečinky. Krásné, sladké, s kondomem v ruce. ( a to jenom někdy)

Víte, nevinnost je něco, co nemá každý. Jistě, teoreticky jsou malé děti nevinné, dokuď nejsou zkaženy okolním špinavým světem a lidmi, co v něm žijí.

*Pojď, holčičko, dostaneš lízátko a ještě tě svezu na kolotoči..*
Nevinnost se ztrácí dobře, stejně jako klíče nebo panenství. Je to hned, někdo vám namluví, že když vykradete tamtem obchod, budete pak bohatí a nebudete muset pracovat.
A bum, nevinnost je pryč.

*A co nevěsty? Mají bílé luxusní nadýchané šaty, vyšívané stříbrem, okolo krku tisíce perliček a na rukou bílé saténové rukavičky... dělá je to nevinné? Co když na rozlučce se svobodou zapíjely tak moc, že si snad spletly číšníka s budoucím manželem?*

Sečteno podtrženo, nevinnost je hezká věc, ale neni napořád.
Někdo se jí zbaví dříve, někdo později, někdo vůbec.
A někdo stále dělá, že jí má, zatímco si obléká síťované punčocháče a vyráží ven...

Mrtvá láska-část patnáctá.

11. january 2012 at 19:46 | Šílená. |  Mrtvá láska.
"Tati..tati prosím, nech mne být.." zašeptala jsem už jenom tak, ze zvyku. Věděla jsem, že to nemá cenu, takhle prosit. Nikdy toho nenechal a vždycky si vzal, co chtěl.
Přisál se k mýmu krku a kousl. Silně.
"Aah.." zasténala jsem potichu. Bylo to odporné, co dělal, ale na krk jsem byla vždycky citlivá. Zaryla jsem ruce do peřin.
"Líbí se ti to, co? Konečně na tebe šahá normální pořádnej chlap. Ne jako ta buzna Oliver.." zasyčel mi do ucha a přitlačil.
Při slově Oliver jsem zbledla.
"Co ti je?" zeptal se funící zpocený otec.
"Je mi špatně.." odsekla jsem a vymanila se z pod něho. Běžela do koupelny a zamkla za sebou.
"Otevři! Lucy, okamžitě otevři!" ječel otec a mláti do dveří.
"Vypadni!" zařvala jsem na oplátku já. Už jsem se ho nebála..jsem volná.

V tom mě něco popadlo..myšlenka na svobodu. Rychle jsem se zvedla a otevřela dveře.
Vrhl se na mě a vrazil mi facku.
"Počkej.." zarazila jsem ho. "Vyjedeme si na výlet."
Souhlasil. Prý tam můžeme šukat až do aleluja.
Nasedli jsme do auta a jeli na něco jako louku.
"Vystup." řekla jsem svižně a skoro ho vykopla z auta.
Pohodila jsem ledabyle hlavou a oblízla si rty. Strčila jsem otce tak, že spadl na suchou trávu a sedla si na něj obkročmo.
Zadívala jsem se mu do očí a v tom viděla sebe..byl mi tak podobný..Zhnuseně jsem jsem na něj plivla.
"Váuu..kočička plive jo?" usmál se, popadl mě za ruku a nasměroval jí ke svému rozkroku. "Tak tohle ti bude chutnat, je to jako mlíčko. A kočičky polykají mlíčko." skoro slintal.
Bylo mi tak špatně!
"Moment.." usmála jsem a šla k autu. Vytáhla z něj lopatu a táhla jí za sebou, když jsem se vracela k otci.
"Na co to je?" zeptal se vystrašeně.
"Na tvůj hrob." sykla jsem a vrazila mu lopatu do ruky. "Kopej."
Samozřejmě neposlechl. Začal řvát, co si to dovoluju a zmlátil mě. Zvedla jsem se ze země a jako posedlá se k němu blížila s injekční stříkačkou.
"Nebude to bolet..jenom si prožiješ to, co si udělal ty mě!" zašeptala jsem, rozeběhla se k němu a vrazila mu jehlu do ramene.
Zapotácel se, jed působil rychle.
"Teď kopej." poručila jsem.
Brečel, prosil, kopal si hrob.
Seděla jsem u něho a smála se. Zlým, ošklivým smíchem.
Když byl hrob vykopán, složil se. Jed působil účinně, ale dost pomalu, takže se potýkal s šílenou bolestí.
Kroutil se na zemi, měl křeče a zvracel. Potil se a zároveň klepal. Prostě to, co člověk má, když ho chytne absťák.

Poslední polibek a sbohem, neznámý, jenž si mi dal život a tolik let mne zneužíval.

Vrátila jsem se do bytu, vzala svý věci, všechny peníze a utekla. Cestou jsem se pokoušela očistit si ruce od hlíny, to jak jsem ho zahrabala (živého).
Kam teď...k tý buzně.

Mrtvá láska-část čtrnáctá.

9. january 2012 at 18:25 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Kam jít?
Snad domů? Na hřbitov? Pod most? Na policii? Léčit se?

Fajn, jdu domů. Je mi špatně, motám se a když se konečně dostanu ke dveřím od bytu, složím se.
Asi hodinu tak polosedím u dveří a přemýšlím, co teď..!
Nechala jsem se zahanbit tou protivnou čúzou! Co si sakra myslí, děvka jedna?! Že přijde, zavrtí prdelí a všechny MÝ dávky si napíchá do jejího odpornýho špinavýho těla?!
Tak to teda ne.

Někdo otevřel dveře. Máma...
"Co tu děláte...Patriku, pojď sem, je tu nějaká fetka!" zařvala máma na otce. Vlastní matka mne nepoznala..
"Mami..to jsem já, Lucy." zvedla jsem hlavu a podívala se jí do očí.
"Lucy? Jsi to.." dala si na pusu ruku.
"Tak co je to tu? Zavolám poldy, je to jas.." zavřal otec a dopotácel se ke dveřím oblečený ve směšných trenkách a špinavém tílku.
I on mne poznal. Kdo by taky nepoznal někoho, koho tolik let zneužíval.
Pozvali mne domů a chovali se...mile.

Večer jsem si napustila vanu a zapálila svíčku. Vypadalo to hezky..s Oliverem jsme nikdy romantiku neměli, on jí neměl rád.
Lehla jsem si do vody a měla pocit, že se vracím v čase. Vzpomínala jsem, jak mne v ní matka drhla kartáčem do krve, jak mne otec topil..jak u mne babička seděla a vyprávěla mi pohádky, abych neslyšela, jak se naši hádají..
Babička byla hrozně hodná, měla jsem jí vážně ráda. Byla máma mý mámy, ale rozhodně nebyla jako ona. Byla jako její opak, hodná, dobře vařila, uměla vyprávět, starala se o mě.. a pak jednou nepřišla. A další den také ne..ani ten další...

"Lucy! Vylez z tý vody!" zařvala najednou máma a zabouchala na dveře.
"Jo, už jdu." houkla jsem a začala se soukat z vany. Oblékla jsem si pyžamo a šla do kuchyně na večeři. Večeře..jak dlouho jsem jí neměla..
Celou dobu máma něco vyprávěla. Nejspíš o tom, jaké to tu bylo beze mne. No jistě, ztratili služku a sexuální hračku, chápu, to muselo být hrozné.
Když jsem dojedla, vyčistila jsem si zuby a šla si lehnout do pokoje. Bylo zajímavé, že všechno bylo uklizeno..
Lehla jsem si a přemýšlela. Zatím mi bylo dobře, absťák se ještě nedostavil..zatím.

V noci ke mě někdo přišel. Myslela jsem, že je to Jasper, každou noc za mnou chodil, hladil mě po vlasech a vyprávěl mi. Někdy si jenom ke mě lehl a díval se, jak spím. Bylo to..překrásné.
Ale tohle nevonělo tak sladce jako on. Ani to nemělo tak sladký hlásek. Bylo to odporné, páchnoucí stvoření, co se mi sápalo pod triko.

OTEC.

Mrtvá láska-část třináctá.

7. january 2012 at 15:36 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Píchala jsem si teď jednou denně a na mrtví úplně zapomněla.
Chodila jsem zase šlapat. Musela jsem. Prostě musela.

"Tohle je Angela." představil mi jednou Oscar vychrtlou holku s nepřítomným pohledem a mastnými vlasy.
Feťačka, jistě.
"Ahoj.." vycenila na mě zuby (spíše něco, co se zuby nedá ani nazvat) a podala mi ruku.
Stiskla jsem jí a také se usmála..tak trochu.
Chytla jsem Oscara za triko a táhla do kuchyně.
"Co to je?!" zeptala jsem se hlasitě.
"Pššt..to je moje holka..tedy ještě ne, ale chci s ní být.. Bude u nás bydlet." šeptal Oscar.
"No to teda nebude! Nepotřebujeme dalšího, kdo bude žebrat dávky.."
"Pokud vím..ty jsi jediná, kdo je žebrá." zamračil se.
Cukla jsme hlavou, jako kdybych dostal facku. "To není pravda..jestli tu bude ona..já jdu pryč."

Večer se tedy hlasovalo.
Oscar, Jasper i Oliver souhlasili, aby tu u nás Angela byla. Já byla proti.
"Dobře..tak se tu mějte." hlesla jsem a začala balit svý věci. Moc toho nebylo..pár triček, jedny kalhoty a ty jsem stejně měla na sobě, kartáček na zuby.
Když jsem si lehla a natáhla se pod postel, abych si vzala svý peníze a svý dávky, začali protestovat.
"A to děláš co?" řekl Oliver a pokoušel se mi vyrvat peníze a dávky z rukou.
"Beru si to, co je moje." prskla jsem.
"Vlastně nevím, proč jdeš pryč.." zvedl najednou hlavu Jasper a smutně se na mě podíval.
Kousla jsem se silně do rtu a přemýšlela. "Nechci, aby tu ona byla."
"Ani mě neznáš.." založila si ruce na prsa a udělala něco jako postej modelky.
"A jsem za to nevýslovně vděčná." řekla jsem jen a odešla.

Nikdo za mnou neběžel. Nejspíš si všichni píchli a pak se ošu...pak si to rozdali každý s každým.
A teď si všichni užívají!
A já s igelitkou v ruce stojím u baráku jako největší idiot a nevím, kam jít!

Mrtvá láska-část dvanáctá.

4. january 2012 at 22:07 | Šílená. |  Mrtvá láska.
"KURVA!!!"
"Dělej, vytáhni jí!"
"Volej záchranku, ona nedýchá!"
"Ne..přišli by na nás..musíme se pokusit.."

Moji andělé. Přišli mě doprovodit na onen svět. Někdo mne držel za ruku, jiný mi tlačil do hrudníku v pravidelných rytmech, další dával umělé dýchání. Do toho křik, pláč..

Opravdu jsem viděla svůj celý život. Nebyl nic moc. Vlastně byl příšerný.
Ve školce se mě děti báli, protože jsem nosila černé saténové šaty s tylem a tahala panenku bez hlavičky. V té době děti poslouchaly Dádu. Já poslouchala Mansona.
Ve škole mne děti ignorovaly.
A na střední šikanovaly.
Matka mne každou noc, po tom, co mne otec zneužil, hodila do vany a kartáčem mi sdírala mou hladkou bledou pleť do krve.
Vlastně jsem ani neměla přátelé...kromě medvídka, co mi dala moje babička.
Ale pak..získala jsem Olivera a zamilovala si ho. Trávila jsem s ním každou volnou chvíli, prakticky jsem jeden u druhého bydleli.
Věděl, že mne otec zneužívá.
Protože spal pořád u nás, nebo já u něj, otec se musel klidnit. Jednou to ale nevydržel, a když jsem vylézala z vany, vešel do koupelny.
"Neoblékej se. Ty couro." zasmál se.
"Olivere! Prosím, pomoz mi!" zakřičela jsem a schoulila se do klubíčka. Nemělo cenu se nějak bránit. Byla jsem hubená a malá a hlavně..slabá.
V tom někdo začal bušit na dveře (otec vždy zamkl). "Lucy? Lucy, lásko, jsi v pořádku?" bušil pěstí do dveří.
Brečela jsem, zatímco na mne otec ležel a v trhavých pohybech se pohyboval.
V tom Oliver vyrazil pěstí sklo (byl sjetý. Jinak by to asi neudělal..myslím) a vrhl se na otce.
"Ty zasranej hajzle, co si to dovoluješ?!" řval na něj otec a snažil se uhýbat před jeho pěstmi.
Když se Oliver vyřádil, popadl mne do náručí, odnesl mne do pokoje, zamkl a pak se mnou jenom tak ležel v posteli až do rána...

Začala jsem se dusit.
"Doprdele, vona se dusí" řval Jasper, zatímco Oscar se snažil něco udělat. Cokoliv.
Přestalo to..
Otevřela jsem oči a spatřila je. Jediné lidi, co mne mají rádi..
Oscar mě pevně objal a rozbrečel se. Chudáček..měl taky absťák.
I Jasper s Oliverem mě silně objali.
Všichni jsme se třásli.
Ne strachy. Ne vzrušením, že žiju.
Ale absťákem.

"Potřebuju..něco..." mumlala jsem. Jasper vytáhl pár balíčků.
Konečně! Chtělo se mi ho začít líbat, ale chuť na drogu byla silnější.
Rozdělil to pečlivě a každýmu podal jeho vstupenku do ráje.
Netrpělivě jsem hledala volné místo..nenašla jsme žádné. Vždyť si nepíchám tak dlouho...ne...!
"Pod jazyk." hlesl Oliver.
Poslechla jsem.
Přestalo to. Všechno. Klid..pohoda. Štěstí.

To pokurvený štěstí, který mě "drželo" při životě.

Mrtvá láska-část jedenáctá.

3. january 2012 at 19:00 | Šílená. |  Mrtvá láska.
Zvláštní, jak rodiče snadno zapomenou na svoje vlastní děti...

U otce bych to pochopila, stejně mne nenáviděl..ale že i matka.. Dřív občas zavolala, ale teď..neozývá se prostě. Mohli by pochcípat a já bych se o ničem nedozvěděla.

Moje rodina byli teď Jasper, Oliver a Oscar.
Oh, a fet, pochopitelně.
Pořád jsem si říkala, jo holka, dáš si jednou a dost. Přeci se umíš ovládat! Nejsi jako ti ostatní feťáci, co to do sebe píchají a nakonec skončí někde na veřejných záchodech.
Byla jsem jiná. Alespoň jsem si to myslela.

Peníze docházely a mě se tak nechtělo jít makat..měla jsem pořád klíče od bytu. Počkala jsem si, až rodiče nebyli doma (znala jsem jejich pracovní dobu) a jako zloděj se vplížila do mého starého bytu.
Naštěstí byl vážně prázdný.
A to doslova. Bylo tam minimálně nábytku, všechno pečlivě uklizeno (matka byla puntičkářka). Můj pokoj byl zamčený, ale věděla jsem, kde je klíč.
"No jistě..to se dalo očekávat, nemyslíš?!" zeptala jsem se sama sebe a odemkla dveře.
Pokoj vypadal, jako kdybych ho opustila včera. Uvědomila jsem si, jak mne rodiče asi nemají rádi..nikdy mi to neřekli..jenom mne buď zneužívali, nebo se ze mě snažili smýt špínu tak hodně, že jsem krvácela.
....
Kvapně jsem vyprázdnila všechny šuplíky a skříně v pokoji. Všechno oblečení narvala do igelitky, nějaké ty cennosti také. V kuchyni jsem pak čmajzla rychlovarnou konvici, nádobí, v obýváku televizi a v ložnici matky perly.
To všechno jsem pak prodala (až na pár kousků oblečení) a pečlivě "vydělané" peníze jsem uschovala doma v krabičce, která byla přilepená zespod pod postelí, kde jsme kromě peněz měli i několik dávek.

Toto byla má poslední návštěva doma, ujišťovala jsem se.
Nebyla.

Jednou večer, když kluci odešli na "lov", zůstala jsem doma sama s tím, že trochu poklidím a pak si půjdu brzy lehnout.
Jakmile se zabouchly dveře, skočila jsem k posteli a vyrvala krabičku ze spárů lepidla.
Nedočkavě jsem jí otevřela a..nic.
Všechno bylo pryč! Peníze i dávky! MOJE peníze a MOJE dávky!!
"Kurva!!! Ty zasraný zmrdi!" běhala jsem po bytě a všechno obracela vzhůru nohama. Snad jsem myslela, že tak něco najdu.
Nenašla. A ke všemu jsem začínala mít absťák.
Můj první.

Kluci mi říkali, jak děsný to je..k nevydržení.
"Raději smrt, než to." řekl jednou jeden kluk, než se pak předávkoval. Jenže ten byl na tom hůř než já.
Já umím přestat, doprdele!

"Žádnej fet...chtěj mě zničit..doprdele...teď tu chcípnu, kurva!" mumlala jsem a vrtěla se na židli.
"Olivere? Chci fet!" řvala jsme pak nepříčetně do mobilu, když mi to konečně zvedl.
"Teď..nemůžu.." funěl do mobilu a někdo další hlasitě sténal.
"Ty zmrde!! Radši šukáš, než abys mi pomohl?!" zaječela jsem a mobilelm třískla o zeď, až se rozpadl na kousky.
Sesunula jsem se k zemi a začala brečet.
Potila jsem a byla mi zima.
Všechno, všechno mě bolelo!
Dostávala jsem bolestný křeče, kvůli kterým jsem se musela plazit po zemi, abych se dostala k lednici, ze ktetý jsem vzala flašku rumu a na ex ho vypila.
Někdo říkal, že alkohol pomáhá...ten a prášky.
Jenže ty tu nebyly. Jenom ten debilní rum, co tak hrozně chutná!
Vůbec mi to nepomohlo. Cítila jsem se opilá, ano, ale bylo mi stále zle.
Pozvracela jsem celou matraci, na které jsem ležela (postele jsme si nemohli dovolit xP), takže jsme zbytek noci trávila ve svých zvratkách.
Smrděla jsem, neuvěřitelně moc. Motala se mi hlava. Měla jsem halucinace..a co bylo nejhorší..viděla jsem opět moje mrtvé milenky! Jejich oči!!!
Mlátila jsem hlavou o zeď, zakrývala si oči a..nic.

Ráno jsem se probudila. Doplazila jsem se do koupelny, kde jsem se až lekla svého ksichtu. Byla jsem oteklá, bledá...
Napustila jsem si ledovou vanu a lehla si do ní.
Zavřela jsem oči a potopila se. Pak už jsem jen v duchu počítala...3...2...1...

2012 a můj první článek.

1. january 2012 at 19:12 | Šílená. |  Kira "deníčkuje"
A je to tady. Rok 2012. Poslední fáze života.
Kecy, kecy, kecy!

No nic..co Silvestr?
Spala jsem si krásně, velice dlouho a pak šla ven s těma mýma.
Vlastně jsme jenom tak chodili, dalo by se říct, že jenom sem a tam xD
Každopádně jsem si užívala JEJÍ blízkosti ♥
*Jen škoda, že pouta byly rozbitý x/ XD*

Každopádně to byl ten nejlepší poslední den v roce :3

No a večer?
S Petrou jsme šly k Engi domů. Dotáhly nějaký to pití (i jídlo). No..já byla tak šťastná z toho, co bylo předtím, že jsem se furt smála a oni si mysleli, že jsem prý zhulená! Pche! XDD
Náš "dj" (Martin XD- "Jak se jmenuje Jackson jménem? MARTIN!XDDDDD") nám hrál starý hity, já si je zpívala, koukaly jsme s Engi starý slabikáře, já furt fotila, Engi vylila pití, Petra vylila pití a Martin rozbil židli...
Prostě velice zajímavý Silvestr XDD

*Ještě 2 minuty..! Nic. Ještě minutu..! Nic. Nic. Nic.
Pojďte si připít. xDDDDDDDDDD tak o 3 minuty později no xD*

Moje rádoby zamilovaný smsky (ještě jsem se ptala Martina, ať mi poradí..-_- xDDDD) vystřídali hovor s mou vyvolenou, kdy jsem prakticky něco kecala-a nevím, co xD
Prostě...minulý rok jsem byla zamilovaná, ale..fuj.
Tenhle rok to bude lepší, vím to ♥