October 2012

jedno slovo, posereš si život

31. october 2012 at 14:42 | Creepy cake |  Kira píše
V blázinci jsme se učili říkat jedno slovo. To slovo zní "ne". Jednoduché, prosté ne.

Přijde vám to směšně snadné?
Zkuste říci "ne" manipulátorce. Nejde to, co?
Zkuste říct "ne" matce. Nejde to, co? Hned vám přiletí facka -_-
Zkuste říct "ne" nejlepšímu kamarádovi? A tohle vám jde?

Je to sice jen jedno slovo (tak mne napadlo, že by byl hezký a "vtipný" článek, kdyby někdo napsal vážně jen jedno slovo- poznámka-já to vymyslela :P), ale díky němu si prakticky můžete celý život:
a) posrat (a to je špatný, kupodivu)
b) zlepšit (s tím, že to na konci stejně poserete)

Člověk si nevybere.

P.S. to dnešní počasí je přenádherné ♥

totálně v prdeli, ubrečená a zdeptaná

29. october 2012 at 19:23 Kira má dvojče, kterýmu všechno vykecá
29.10.2011 jsem se viděla se svými vílami.
Dnes je 29.10.2012 a já jsem totálně na dně.

Ty vzpomínky..chápejte, je to tak těžké, celý tenhle..hmm..život stojí pořádně za prd a ještě do toho prožíváte těžký záchvaty čehosi, co hlavně obsahuje lítost, šílenou lítost. A stesk. Plno, plno stesku.
A když do toho posloucháte pořád jednu a tu samou depresivní píseň...to je opravdu na proletění sklem a na tvrdý dopad na špinavý chodník.
Ne, dělám si srandu. Teda nedělám, jen bych neskočila.

Já je miluju. Vážně.
A opravdu ublížím těm, co ublížili jim. Nikdo si nesmí dovolit jim ubližovat.



něco shnilého, řekla bych

22. october 2012 at 15:07
Něco ve mne je špatně.
Proto jsem byla umístěna v psychiatrické léčebně, aby na to "něco špatného" přišli a pokusili se to zastavit. To zní moc dramaticky, šla jsem tam úplně dobrovolně a jednoduše léčila svou nemocnou duši.
A i tak to špatný ve mne zůstává. Ta nenávist. Lži. Žárlivost. Úzkosti.

"Ale úzkost není přeci nemoc, to není tak hrozný, ne?"
"No jasně, to je úplná procházka zahradou, opravdu." -_-

V každém z nás je něco špatného. Někdo je celý špatný. Třeba já.
No a někdo to tak dlouho skrývá, až najednou skončí ve vězení, kde mu bude s pravidelností padat mýdlo a něco se mu dobývat do.... tam.

takhle jednou pozdě večer

21. october 2012 at 14:43

to, co jsem psala před odjezdem do blá..tam, kde léčí duše

19. october 2012 at 22:04
Nevím, je to celý pojebaný. Ale ani mi to tak nevadí, víš co. Problém je, že tady na balkoně toho moc k vidění není. Možná tak debilní romantický páry, co si to jdou rychle rozdat do křoví a pak zdrhnou. Jo a nebo pejskaři no .
Prostě moc kůl lidi. Dost extra k vidění, to jinde nenajdeš.
Ale je to krásný, takhle si sedět na balkonu a pít kafe a kouřit jednu cigaretu za druhou a něco psát, i když to, co píšu nedává smysl a momentálně jsem podělaná strachy kvůli Engi…
V mý hlavě se odehrává drama typu rakovina nebo tak něco… ale mohu to říci na rovinu. Něco se jí stane a mě se pak taky něco stane. Myslím, že to bych nemusela vůbec rozdýchat. Ale ani trochu. Tím pádem bych si v blázinci pobyla trochu hodně déle.
Bojím se.
Moc se bojím.

Ten net mě vážně štve. Jakože opravdu silně moc hodně. Asi si z toho ZASE zapálím. A zítra nedělám nic. Myslím. Asi. FUCK.
Už tam je hodinu…a nic.
Vuí, je 8 hodin a je tma. To je sexy, echm. Nechci do školy zítra. Nikdy tam nechci. Nebaví mě to. To asi proto, že se ještě neučíme, což je trochu trapné. Učila bych se, kdybych věděla, co se mám učit. V blázinci se učit budu, to je jasný. Protože prostě chci. Musím.
Ne, tak víš co..je to úplně podělaný, to ti teda řeknu. Mám takový opravdu ty chutě na nic. No na zhebnutí, no. Na cígo..cígo, cígo. Bože! Kolik jsem jich dneska měla? No hodně určitě. Šla bych spát, jenže zase neusnu. A ráno zaspím, to se stává. Mě teda určitě, mě se to stává v jednom kuse. Že to už není ani vtipný, no že jo.

Hele, víš co mě dostává?
Co?
Ty lidi. Čum na ně, takový..nevím co. Pořád to čumí na tebe a když se koukneš, hned to řve. Jakože si kráva a tak. A ty přitom jen čumíš. Mě je do breku z toho. A jestli se teď něco stane, tak mi jebne. Vážně.
Fuck

Hele, ten posranej fb je k čemu vlastně? Yufyna si ho stejně zrušila, tak co. Vole, deptá mě. Všichni mě deptají. Asi zůstanu osamělý "vojajer" a budu se kochat pohledem na ty debílky s kytkou v ruce.
Jak si myslí, no ne?
Ale ne, vážně. Měla si někdy takový strach?
Jako mám teď?
Ne, ještě větší.
Jo. Určitě.

I am she

16. october 2012 at 19:28
Za dalekými horami, ve stínů pařezů, tam, kam lidská noha nevstoupí seděla víla. Seděla na pařezu a sladce zpívala. Kolem ní se hemžily krysy, havrani, hadi i krkavci.
Pleť měla bledou, vystouplé všechny kosti v těle, dlouhé bílé vlasy, i řasy i obočí, rudé rty a nehty. Oblečena byla v běloučký šat, který byl místy průsvitný, hlavně na určitých partiích.
Milovala přírodu a zvířata. K čemu lidi, říkávala si. Krom toho, lidi jí nenáviděli. Nikdo neví proč, ale prostě je to tak. Nejspíše proto, že její přesnídávky tvořily především děti těch lidí. Milovala děti. Zvláště jejich očička nebo stehýnka.

Pusťte si k tomu skupinu Kavan a zaposlouchejte se. Buďte se mnou, já jsem ona.

afraid of

15. october 2012 at 22:35
Je to, jako dostat palicí do hlavy. To vždy zabere, jak řekla jednou Anne.
Mánie. Je to vtipný. A já to mám. Podle nich. Podle sebe raději už nemyslím. Je mi dobře, jen necítím. Anebo cítím, až moc.
Ano, opět pláč na sezení, jak jinak. Jsou zvyklí. Jenom brečím. Mluvila jsem o hnusných věcech, to jo..ale tak city by se neměly pouštět ven. Já je tedy pouštět nemám. Myslím. Ne, vím.
Deprese, úzkosti, sebepoškozování...je tu všechno. A já to moc dobře zastupuji, až je mi z toho zle.
Teď je mi zle.
Podělaná paranoia. To si nic nenecháš vymluvit, všichni jsou proti tobě a zabijou tě ve spánku.

Bože, chybí mi Anne.
Chybí mi všichni.
I ten zmrd. Ne. Ne. Ne.

V pátek jedu domů.
(Ne)těším se.
A jsem podělaná strachy.


Strach z budoucnosti.

WTF

12. october 2012 at 20:31
Asociální socky jsou jen a jen moje.


Konec.

Berte prosím na vědomí, že se nacházím v ústavu pro choromyslné.

Hihi.

with love

4. october 2012 at 18:38
Mé miloučké spřízněné dušičky..mé drahé, milované krásky...tolik mi chybíte. Vy všichni.
Nacházím se v ústavu pro choromyslné, ano, opravdu se to tak nazývá, pche. Jsem chorá. Jo a teď i bez mozku, pičo.


Chybíš mi, Elis!
Chybíš mi, Ronee (jsem mimo, nevím, jak to napsat, fuck)
Chybíš mi, Anne. Ty nejvíc!
Chybíš mi, Yufy!
Chybíš mi, Karingo (prostě ségra)
Chybíš mi, Maki.
Chybíš mi, Stany
A co teprve pan S.

Měla bych teď sedět na..čem si a dýchat. Jako učit se to. Nemám na to, abych snad dýchala, bože. Nikolivěk.

Loučím se s vámi a nezapomeňte...miluji vás.


....s láskou, jedině Vaše Kira