February 2013

pojďme si hromadně psát!

28. february 2013 at 22:55 | Creepy cake |  Kira píše
Některá z vás mi poslala dopis. Bylo to jenom psaníčko, k tomu byly sáčky čaje, výstřižky z novin a sladké bonbony, co slepí patro u pusy.
Nevím, která z vás to byla.
A ani nevím, jestli to byl sen. Mám zvláštní sny, jako byl tento. A plus mnoho dalších. Jinak mohu říct, že je mi už trochu léle, dítka moje. Děkuji za optání. *jakobych ty slova psala klackem do písku..a když se slovo nepovede, zmizí v přívalu zrnek*

jsou to sračky.


Blogerky moje..co si psát dopisy? :D
*stačí psaníčka, sáčky čaje, výstřižky z novin, obrázky, bonbony a kapka jedu na uklidnění*

dojmy

14. february 2013 at 23:47
Tak jo.
Viděla jsem ten film.
...
......
.......
.........

no, dobře jsem si pak pokecala se železnou kámoškou, co má ostrý jazyk, jak řekla Silwie.
ale byl to nádherný film, jeden z nejlepších.


zvláště pak proto, že já sama se tak vžila do role Dominika.

kdo neví, o čem mluvím, má smůlu, víc se mi psát nechce.

...jenom krátce, než se mé tělo dostane do fáze smrti.

12. february 2013 at 22:26 | Creepy cake |  Kira má dvojče, kterýmu všechno vykecá
Holčičko...
Ano?
Tohle nedáme, co myslíš?
Nedáme, je to jasný, je to jistojistě jasný.

Řeč je o jednom filmu.
Místnost sebevrahů.
Už jenom ten název mě silně dostává a ukázky a obsah mě utvrzují v tom, že to prostě MUSÍM vidět, protože prostě ráda zhebnu.
Nepřeháněj.
Nepřeháním. Snad.

Mrtvá láska-část dvacátá-devátá.

10. february 2013 at 19:42 | Creepy cake |  Mrtvá láska.
Vlastně jsem neměla proč žít. Všichni mí blízcí byli mrtví, jenom já pořád zkurveně přežívala. Otec, nebo co z něj zbylo už dávno nežil. Jeho ostatky se válely všude po místnosti. Prostě umřel. Jak, to už nevím.
Asi jsem měla špatný zboží, šlo to se mnou hrozně špatně, posraný deprese jely pořád a pořád dokola, do toho absťáky nebo děsná chuť se pořezat. Dělala jsem to všechno najednou, bylo mi ze sebe na nic. A přitom jsem se stále snažila přežívat. Jenže, k čemu to. K čemu mám žít, když všichni, co jsem milovala zhebli.

Dostala jsem hodně špatný zboží jednou. No jo, celej dealer byl tak trochu šiblej, pořád tak divně čuměl a smál se jako kretén. Mohlo mě to napadnout. Prostě mi ožívali obrazy kluků.
Vlastně jsem vám to neřekla pořádně..jejich mrtvoly totiž hnili se mnou v místnosti. Neměla jsem odvahu, náladu, to srdce je zakopat, nebo je prostě uklidit. Takže když jsem si dostala svý krásný záchvatky, prostě se poskládali a zase žili. Jak prosté a jednoduché.
Teď jsem opravdu byla nekrofil. Když ještě vypadali "dobře", sjela jsem se natolik, že jsem je ještě šukala. Jo, šlo to dost ztuha, ale povedlo se mi to několikrát. Bylo mi už jedno, co dělám, nevnímala jsem to. Z "bytu" jsem vůbec nevycházela, jenom, když jsem šla makat nebo na "nákupy". Občas jsem i něco snědla, ale spíš jsem začala pít. Pít a kouřit. A fetovat navrch. Navíc jsem děsně často zvracela (ne, nebyla jsem v tom), takže jsem měla zuby v prdeli, celá jsem byla vychrtlá, mastný odrostlý vlasy mi padaly do prázdných očí. Byla jsem nic. A stejně sem žila. Vlastně pořád žiju. Napůl mrtvá, malá děsně šeredná děvka, co šuká mrtvý kamarády. Nemám budoucnost.

strašný kecy jedný pomatený holky, co vypila až moc rtuti

6. february 2013 at 18:00 | Creepy cake |  Kira si stěžuje na všechno
Začínají mi halucinace. Pobláznění. Matoucí jevy vedoucí k horečce.
Čas přestává plynout, tupě se zastavil a odmítl se pohnout.
Všichni budeme sežrání jedovatou kytkou, co už nemá zuby.
Zavři oči, co uvidíš? Králíky. Bílé králíky s červenýma kloboukama.
Tvrdá "Y" s bičem a páskou přes oči.
Teploměry, spousty teploměrů s hodnotou ve vysokých číslech.
Bývalé milence a milenky s rozseknutým obočím a ustřelenou hlavou.
Ahoj, broučku, víš, co je nového? Nic moc, jenom jsem se definitivně pomátla na rozumu a čekám, až mě uzavřou do kobky pro blázínky. Ať žije nemoc, ať žije halucinace. Ať žije čas, co se nechce hnout a trucovitě pořád stojí na místě.



What the fuck?

°Mrznu...mrznu a přitom mám horečky, jupíí- nevím, co bych se jinak měla psát

6. february 2013 at 15:07 | Creepy cake |  Kira "deníčkuje"
Mám horečku. Migrénu. Bolest v krku. Bebíčko. Fuck.

Začínám myslet nad stupidními věcmi. Například myslím na budoucnost, ta je dost stupidní. Prostě vidím sebe a svýho bubeníka, jak si spokojeně žijeme a máme malý dítě. Což je blbost, oba děti nemáme rádi a nechceme je. Ale tohle byl malej punker, měl takový to hezounký číro a malý gládičky ^^
Je to celý na hlavu, jsem dost mladá na svatbu nebo snad na děti. I když, teď je to asi hit mít děti. Moje bývalá spolužačka má dítě a ještě jedna dokonce dvě a libuje si v tom.
Spíše se mi líbí ta představa, že bych s ním byla do konce života. S bubeníkem, ne s dítětem. -_-

*mám horečku a přitom mrznu, jak hezký to jev*

Když s ním nejsem, často na něj myslím, zabývám se minulostí a vybavuji si vůni jeho těla a chuť jeho rtů. Když jsme spolu, úplně vidím naší budoucnost, to něco vevnitř mi říká "to je ten pravý, to je on!". Je to prostě moje malý bejbátko a já ho musím ochraňovat, aby mu nikdo neublížil.

Prostě mě neberte vážně, začínám blouznit a myslím, že mi upadne noha a měla jsem sen, kde se vyskytovalo plno vysvědčení a ani jedno nebylo moje a vůbec, byla to noční můra a myslím, že jsem zhubla tisíc kilo a už bych raději měla celkově zdechnout.